Stres
je synonymem pro 21. století, číhá na nás doma i v práci. Ten pracovní ale
může být zákeřnější. Zaměstnanci podléhající pracovnímu stresu totiž bývají
snadnou obětí svých kolegů nebo nadřízených, kteří je šikanují. Podle jednoho
z výzkumu české agentury STEM/MARK jsou dvě třetiny obětí šikanovány déle
než rok. Podívejme se ale na celou věc od začátku.
Stres na pracovišti pravidelně zažívá polovina evropských zaměstnanců a je také důvodem téměř poloviny zameškaných pracovních dní. Tuto nelichotivou bilanci přináší data Evropské agentury pro bezpečnost a zdraví při práci (EU-OSHA). Je ale potřeba rozlišit občasné stresové situace, které zaměstnance vybudí k větším výkonům od těch, které jsou extrémní a dlouhodobé. Ty se objevují ve chvílích, kdy zaměstnanci nedokáží zvládat větší nároky na svou práci. Chronický stres způsobuje celou řadu psychických i fyzických problémů, od výkyvů nálad po problémy se spánkem až po poruchy zažívání a bolesti hlavy. Psychosomatická onemocnění můžou vyvrcholit ve dva různé přístupy. Buď si pracovníci často berou volno z důvodu pracovní neschopnosti nebo zvolí druhý extrém. Do práce chodí i v době své nemoci, aby nepodléhali ještě většímu stresu a myšlenkám, že se do zajetých pracovních kolejí nedokáže vrátit.
Stresující prostředí je navíc „ideální“ podhoubí pro šikanu. Její obětí se snadno může stát právě zaměstnanec, který hůře snáší rychlejší pracovní tempo a projevují se u něj úzkosti a obavy o ztrátu zaměstnání. Většinou se jedná o citlivé osoby s menší sebejistotou a nižšími komunikačními dovednostmi. „Dost často také „nezapadají“ do týmu. Mají odlišné zájmy nebo chování než většina ostatních členů kolektivu. Důležité je, že v jejich psychosociální výbavě chybí schopnost sebeobrany. Nepříjemné situace nedokáží zvládnout ani asertivní reakcí (přímou odpovědí), ani humorem (nadhledem), ani pasivní rezistencí (prostě si toho nevšímám a ono je to přejde). Naopak reagují jako oběť, tedy strachem, stažením se do sebe, úzkostí. Takové chování obráceně provokuje k další šikaně, ze strany agresora či agresorů,“ vysvětluje psycholog Tomáš Vašák.
Projevy šikany mohou být různé. „Postupně se začínají objevovat „kanadské“ vtípky, se kterými si oběť typicky neví rady (schovaná židle, obrácený obraz na monitoru počítače apod.). V nejhorším případě se pak objevují cílené verbální útoky a diskuse o daném člověku před ním samotným, jako by byl neviditelný. S fyzickými projevy šikany se u dospělých nesetkáváme. Zvláštní kategorií šikany pak mohou být útoky v kyberprostoru, emaily nebo útoky na sociálních sítích,“ dodává psycholog.
Čím dál tím častější také bývá šikana od přímého nadřízeného označována jako bossing. Nadřízený zneužívá svého postavení tím, že svého podřízeného ponižuje a někdy i zastrašuje. Bossing má několik projevů, od zadávání nesplnitelných pracovních úkolů po nekomunikování a ignoraci či neodůvodněné kritizování. Patří sem i hrozba fyzického násilí a sexuálního obtěžování. Vyšetřování bossingu ale může být obtížné. „Často je těžko odlišitelné, zda se jedná o mobbing (druh rafinované šikany na pracovišti), nebo jde prostě o spor mezi pracovníkem a jeho manažerem. Je nutné posuzovat situaci případ od případu,“ říká psycholog Vašák.
Ať už se jedná o jakoukoli formu šikany, vždy představuje problém pro celý chod firmy. Největší psychickou a zdravotní zátěž si samozřejmě odnáší oběť, která v práci chybuje a hůře se soustředí, večer nespí nebo trpí nechutenstvím či zažívacími problémy.
U zvlášť citlivých jedinců s nízkým sebevědomím může nepříznivá situace vyústit až k pokusům o sebevraždu.
Pokud
se šikana neřeší, zaměstnanec buď odejde nebo v práci zůstane, ale podává
horší pracovní výkon, který pro firmy není příznivý. Zájmem zaměstnavatele by
tedy mělo být příjemné pracovní prostředí, ve kterém se zaměstnancům bude
pracovat dobře, teprve pak může mít firma odpovídající výsledky.
Ideální by bylo, kdyby k žádné šikaně na pracovišti nedocházelo, a proto je nezbytná prevence. Zaměstnavatel by si měl uvědomit, co všechno je v sázce, pokud se v souvislosti s jeho firmou mluví o šikaně. Je to ztráta dobrého jména i šikanovaných zaměstnanců a tím i snižující se prosperita firmy. Tomu všemu se dá předejít prevencí. Alfou a omegou je výběr kvalitních a empatických manažerů, kteří vnímají své podřízené. Od začátku jsou lidští a umějí naslouchat lidem. Schopný manažer si také všímá chování mezi kolegy a mnohdy šikanu objeví už v jejím zárodku.
Pokud už ale k šikaně dochází, ve většině případů ji musí nahlásit sama oběť. Nejúčinnější je podání stížnosti zaměstnavateli s požadavkem na prošetření podle Zákoníku práce. Je vhodné své tvrzení podložit také důkazy jako například zápisky o konfliktech nebo svědectví jiných kolegů. „Díky osvětě v této oblasti a přibližováním se evropským standardům, se už taková oznámení většinou neberou na lehkou váhu. Samotné řešení nahlášeného případu vede k rychlému „schlazení“ agresora a snížení negativního chování,“ povzbuzuje oběti psycholog Tomáš Vašák.
Pokud
by zaměstnavatel této stížnosti nevěnoval žádnou pozornost, může se zaměstnanec
obrátit na Oblastní inspektorát práce spadající pod Státní úřad inspekce práce. Tato instituce kontroluje,
zda podnikatelské subjekty dodržují povinnosti týkající se pracovněprávních
předpisů a předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
 |
 |
