Požární poplachové směrnice, často také ve zkratce jen PPS, jsou druhem dokumentace požární ochrany, se kterým se setkáváme dost možná nejčastěji. K vidění jsou téměř v každé veřejné budově. Od škol, přes obchodní domy, až po kulturní objekty, jako jsou kina či divadla. Zpravidla jde o dokument velikosti jedné strany A4 s červeným nádechem. K čemu ale slouží? Kdo je musí zpracovat a čte je vůbec někdo?
Požární poplachové směrnice by měla znát každá osoba, vstupující do objektu. Zaměstnanci jsou s jejich obsahem seznámeni na pravidelných školeních o požární ochraně. V případě dalších osob, už tomu tak často není. Např. v obchodním domě či divadle, vás s jejich obsahem nikdo neseznámí. Měli byste se s nimi tedy seznámit samostatně. Ale dost možná pro vás nejsou požární poplachové směrnice ani určeny.
Požární poplachové směrnice vymezují činnosti zaměstnanců, popřípadě dalších osob při vzniku požáru.
Účelem požárních poplachových směrnic tedy je, aby při vzniku požáru nedošlo k totálnímu zmatku. V případě např. dříve zmíněného divadla, tedy diváci nemusejí mít směrnicemi vymezeny žádné činnosti a povinnosti. O jejich bezpečí a evakuaci se postará personál divadla.
Požární poplachové směrnice musí zpracovat všichni provozovatelé činností se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím, dle paragrafu 4, zákona o požární ochraně.
Každé požární poplachové směrnice musejí dle požadavků právních předpisů obsahovat následujících, níže rozepsaných šest hlavních bodů.
Co by měla udělat osoba, která zpozoruje požár? Hasit? Utéct? Vyhlásit požární poplach? Volat hasiče? Možná vše uvedené…
Hasícími přístroji a požárními hydranty jsou dnes vybaveny téměř všechny objekty. Tyto prostředky stojí nemalé peníze. A to jak při pořízení, tak i při následném provozu. Je tedy škoda, v době rozvoje požáru tyto nevyužít. Povinností každé osoby, která zpozoruje požár, by tak mělo být pokusit se tento požár uhasit, právě dostupnými hasebními prostředky. Vše samozřejmě s ohledem na bezpečnost této osoby. Nikdo nemůže po náhodném kolemjdoucím chtít, aby hasícím přístrojem šel hasit celou hořící místnost, např. prodejnu s textilem. Ale pokud začne hořet rychlovarná konvice nebo např. odpadkový koš, hasící přístroj může být skvělým řešením problému.
Pokud někdo zahlédne požár, asi není úplně ideální, pokud si tuto informaci ponechá pro sebe. Do správného postupu by tak mělo patřit i ohlášení požáru na ohlašovnu požárů a vyhlášení požárního poplachu.
Požár nejde uhasit? Nevadí. Tak je potřeba se alespoň pokusit, takový požár omezit. Omezit požár je možno několika způsoby. V laické praxi to znamená, využít hasící prostředky – hasící přístroje a požární nástěnné hydranty, ovšem opět s ohledem na vlastní bezpečí. Nebo požár izolovat – uzavřít. Při odchodu z místnosti zavřít dveře. I když nejsou zrovna požární, přeci jen dokáží šíření požární omezit a zpomalit. I uzavření oken, pokud je na to čas, může požáru vzít tolik potřebný kyslík.
Evakuovat se. Ano. Pokud nejde požár uhasit, byla učiněna snaha jej omezit, pak už nezbude nic jiného, než se evakuovat. Evakuace by měla vždy probíhat na místo, které je dostatečně vzdálené od hořícího objektu, aby evakuované osoby nebyly ohroženy jednak projevy požáru, ale aby nebyly ohroženy ani dopravou, zejména přijíždějícími složkami IZS. Ideální je zdržet se do příjezdu hasičů a veliteli případně podat informace.
Požární poplachové směrnice musejí definovat také způsob vyhlášení požárního poplachu. Mezi nejčastější způsoby vyhlášení požárního poplachu patří:
Při vyhlášení požárního poplachu, především způsobem opakovaného hlasitého volání: “HOŘÍ!” a s ohledem na své zdraví, je vhodné projít co největší část objektu, aby všechny osoby jasně slyšely toto volání.
Velmi nepříjemná situace. Jste v objektu a najednou slyšíte signál EPS a volání: “HOŘÍ!” A co teď? Jak se zachováte?
Obecně, mezi základní povinnosti osob, při vyhlášení požárního poplachu patří:
Objekt, firma, může mít zřízenu vlastní ohlašovnu požárů. Zpravidla na recepci. Jde o místo s trvalou obsluhou vybavené potřebnými komunikačními prostředky, které je určeno k přijímání hlášení o vzniku požáru nebo jiné mimořádné události a k vyhlášení požárního poplachu.
Pokud není zřízena vlastní ohlašovna požárů, využije se ohlašovna požárů kraje, tel. č. 150.
Mezi další čísla tísňového volání patří zejména:
Mezi pohotovostní a havarijní služby patří například:
Dle právních předpisů platí, že se požární poplachové směrnice zveřejňují tak, aby byly dobře viditelné a trvale přístupné pro všechny osoby vyskytující se v místě provozované činnosti.
Ideálními místy pro umístění požárních poplachových směrnic jsou všechny vstupy do objektu a dále vstupy do jednotlivých podlaží.
Pokud povinnosti stanoví schválené posouzení požárního nebezpečí (dokument, který zpracovávají provozovatelé požárně velmi nebezpečných činností, tzv. činností s vysokým požárním nebezpečím) nebo pokud si tak provozovatel činností sám stanoví ve vnitřní dokumentaci požární ochrany, pak je nutno prověřit i účinnost požárních poplachových směrnic a opatřeních v nich uvedených.
Účinnost se prověřuje formou cvičného požárního poplachu, organizovaného nejméně 1 x ročně. Vyhlášení cvičného požárního poplachu je nutno předem oznámit příslušnému operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje.
Cvičný požární poplach se vyhlašuje pro osoby, které jsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu k provozovateli činnosti.
V případě již zmiňovaného divadla, se tak cvičný požární poplach nemusí týkat diváků, ale pouze personálu a je tak ideální, provést jej mimo běžnou provozní dobu.
V praxi se často stává, že požární poplachové směrnice kopíruje provozovatel od provozovatele. Dle požárních předpisů ale platí, že jde o dokumentaci požární ochrany a tuto smí zpracovat výhradně k tomu odborná osoba:
Součástí požárních poplachových směrnic je také uvedení místa a rozsahu její účinnosti, datum zpracování nebo provedení záznamu, jméno a odborná způsobilost zpracovatele, popřípadě osoby, která dokumentaci vede.
 |
 |
