Firmy často čelí riziku, že se jejich zaměstnanci do sebe zakoukají. A potvrzuje to i výzkum agentury STEM/MARK. V něm 40 % mužů a 27 % žen přiznalo zkušenost s intimním vztahem v práci. A celých 94 % zaměstnanců se přihlásilo k flirtování. Ačkoli láska je veskrze věc pozitivní, na pracovišti může vyvolat pořádnou neplechu. Fyzická přitažlivost se může ubírat dvěma směry. V lepším případě se jen zrodí oboustranný vztah, který většinou naruší atmosféru na pracovišti. K závažné situaci ale dochází, když jedna strana sympatie neopětuje. Zakoukaný kolega nebo kolegyně se pak v krajních případech může uchýlit i k sexuálnímu obtěžování.
Žádná zákonná právní úprava neumožňuje
zaměstnavatelům zakázat partnerské vztahy na pracovišti. Přesto ale firmy mohou
vztahy na pracovišti regulovat díky vnitřním předpisům, nejčastěji se o nich
zmiňují v etických kodexech. Ty sice primárně popisují fungování
společnosti a její hlavní vize a cíle, ale zároveň nezapomínají ani na milostné
poměry. Stanovují totiž i principy a pravidla etického chování zaměstnanců vůči
sobě. Nejčastěji zaměstnavatelé vyžadují
slušné oblečení, někteří jasně vymezují, že minisukně či výstřihy u dam nejsou
vítané. Firmy tak chtějí předejít nejen případnému vztahu na pracovišti, ale
zejména sexuálnímu obtěžování. Některá pravidla také stanovují, že partneři
musí pracovat v odlišných týmech.
Zaměstnavatelé si totiž dobře
uvědomují, co může milostný vztah udělat s atmosférou na pracovišti.
Dvojice bude chtít trávit více čase spolu. Například ve zdravotnictví si mohou
brát stejné směny, což u kolegů většinou vyvolává nelibost. Trnem v oku
bývá i láskyplné chování, které v ostatních může vyvolat žárlivost.
Někteří zamilovaní se sice chovají zodpovědně a své city se snaží upozadit, ale
i tak jejich vztah ostatní probírají a dvojice se může ocitnout i
v sociální izolaci. Ne každý tento tlak vydrží a proto si často jeden
z páru najde raději zaměstnání jinde.
Zvláště problematický je pak milostný
vztah mezi nadřízeným pracovníkem a jeho podřízeným. „Jednoduše řečeno
objektivitu zachovat nelze. Problém má hned několik rovin. Manažer/ka prostě
bude z podstaty jednat se svým životním partnerem jinak, než s běžným
podřízeným. Představte si například manažera, který má dát negativní zpětnou
vazbu podřízené, se kterou se večer uvidí v úplně jiné roli. Nebo si představte
jak má řešit konflikt v týmu, jestliže jedna ze stran je jeho partnerka. V
právní oblasti by se jednalo o jasný důvod k podjatosti. Další problém je
vnímání týmu. Ostatní se totiž začnou přirozeně chovat podle dané situace.
Budou „privilegovaného“ člena týmu pomlouvat, ignorovat, nebo se mu budou chtít
vlichotit do přízně s vidinou výhod u nadřízeného. Konec konců jsme jeden
odstrašující příklad viděli před několika lety téměř v přímém přenosu v
nejvyšších patrech naší politické scény,“ vysvětluje psycholog Tomáš Vašák.
V případě, že zaměstnanec nemá
silnou a pevnou vůli, nezachrání ho před milostným vzplanutím ani sebelepší
vnitřní firemní předpisy. „Jedním z klíčových faktorů pro vznik
emocionálních vazeb je dlouhodobé sdílení společného času. A tak, ať chceme
nebo ne, lidé se budou v práci seznamovat a vytvářet partnerské vztahy,“
dodává psycholog.
Etické kodexy také popisují různé
situace, se kterými se může zaměstnanec setkat a zároveň doporučují, jak proti
nim postupovat. Kromě nepoctivého jednání v rámci profesních vztahů, je to
i ono nebezpečné sexuální obtěžování. Na něj pamatuje i novela Zákoníku práce,
která vstoupila platnost 2004. Díky této úpravě je v právu zakotven pojem
sexuální obtěžování, které je označeno za diskriminační. Povinností zaměstnavatele
je vytváření příznivých pracovních podmínek, které sexuální obtěžování naprosto
vylučuje. Pokud takové chování zaměstnavatel neřeší a nezjedná nápravu, hrozí
mu pokuta až do výše 400 000 korun. A že novela zákona byla na místě,
dokazují i čísla. Sexuální obtěžování zažilo 13 % žen a 4 % mužů.
Sexuální
obtěžování je na rozdíl od flirtování, na které dobrovolně přistoupily obě
zúčastněné strany, považováno za nevhodné a nepříjemné chování. Mezi
nejčastější formy sexuálního obtěžování patří nemístné okukování určitých částí
těla a následné sexuálně orientované poznámky, dotyky, obtěžující telefonáty a
e-maily, ale i posílání lechtivých vtipů.
Agresoři
se ale mnohdy odváží ještě dále a na scénu tak přichází sexuální návrhy, napadení
a v nejhorších případech i znásilnění. Oběť pociťuje strach, může se cítit
nepohodlně, trapně a v ohrožení. Přichází úzkost, deprese a stres. Proto
je podle odborníků nutné ozvat se hned v počátcích sexuálního obtěžování. „Asi
nejúčinnější je přímá asertivní reakce. Pokud dokáže žena na nepatřičnou
poznámku zareagovat bez úsměvu a věcně, například: „Jirko tvoje poznámky a
narážky jsou mi nepříjemné, mluvme o práci.“, většinou tím druhou stranu
dokonale zchladí. Bohužel ženy často reagují s úsměvem, nebo naopak s významným
povzdechem a nevědomky tak muže podpoří v dalších aktivitách. Ve
vážnějších případech, jako jsou přímé „návrhy“, zasílání nevhodných SMS nebo
emailů s erotickým obsahem doporučuji, co nejrychleji situaci nahlásit na
HR nebo nadřízenému. Myslím, že se posledním desetiletí výrazně zlepšila
informovanost a schopnost zaměstnavatele správně reagovat,“ dodává
psycholog.
Sexuální obtěžování může vyústit i k odchodu ze zaměstnání, které ale většinou volí oběť a nikoli pachatel.
 |
 |
