Firmy často čelí riziku, že se jejich zaměstnanci do sebe zakoukají.  A potvrzuje to i výzkum agentury STEM/MARK. V něm 40 % mužů a 27 % žen přiznalo zkušenost s intimním vztahem v práci. A celých 94 % zaměstnanců se přihlásilo k flirtování. Ačkoli láska je veskrze věc pozitivní, na pracovišti může vyvolat pořádnou neplechu. Fyzická přitažlivost se může ubírat dvěma směry. V lepším případě se jen zrodí oboustranný vztah, který většinou naruší atmosféru na pracovišti. K závažné situaci ale dochází, když jedna strana sympatie neopětuje. Zakoukaný kolega nebo kolegyně se pak v krajních případech může uchýlit i k sexuálnímu obtěžování.

Etické kodexy versus vztahy na pracovišti

Žádná zákonná právní úprava neumožňuje zaměstnavatelům zakázat partnerské vztahy na pracovišti. Přesto ale firmy mohou vztahy na pracovišti regulovat díky vnitřním předpisům, nejčastěji se o nich zmiňují v etických kodexech. Ty sice primárně popisují fungování společnosti a její hlavní vize a cíle, ale zároveň nezapomínají ani na milostné poměry. Stanovují totiž i principy a pravidla etického chování zaměstnanců vůči sobě. Nejčastěji zaměstnavatelé  vyžadují slušné oblečení, někteří jasně vymezují, že minisukně či výstřihy u dam nejsou vítané. Firmy tak chtějí předejít nejen případnému vztahu na pracovišti, ale zejména sexuálnímu obtěžování. Některá pravidla také stanovují, že partneři musí pracovat v odlišných týmech.

Nežádoucí vztahy

Zaměstnavatelé si totiž dobře uvědomují, co může milostný vztah udělat s atmosférou na pracovišti. Dvojice bude chtít trávit více čase spolu. Například ve zdravotnictví si mohou brát stejné směny, což u kolegů většinou vyvolává nelibost. Trnem v oku bývá i láskyplné chování, které v ostatních může vyvolat žárlivost. Někteří zamilovaní se sice chovají zodpovědně a své city se snaží upozadit, ale i tak jejich vztah ostatní probírají a dvojice se může ocitnout i v sociální izolaci. Ne každý tento tlak vydrží a proto si často jeden z páru najde raději zaměstnání jinde.

Zvláště problematický je pak milostný vztah mezi nadřízeným pracovníkem a jeho podřízeným. „Jednoduše řečeno objektivitu zachovat nelze. Problém má hned několik rovin. Manažer/ka prostě bude z podstaty jednat se svým životním partnerem jinak, než s běžným podřízeným. Představte si například manažera, který má dát negativní zpětnou vazbu podřízené, se kterou se večer uvidí v úplně jiné roli. Nebo si představte jak má řešit konflikt v týmu, jestliže jedna ze stran je jeho partnerka. V právní oblasti by se jednalo o jasný důvod k podjatosti. Další problém je vnímání týmu. Ostatní se totiž začnou přirozeně chovat podle dané situace. Budou „privilegovaného“ člena týmu pomlouvat, ignorovat, nebo se mu budou chtít vlichotit do přízně s vidinou výhod u nadřízeného. Konec konců jsme jeden odstrašující příklad viděli před několika lety téměř v přímém přenosu v nejvyšších patrech naší politické scény,“ vysvětluje psycholog Tomáš Vašák.

V případě, že zaměstnanec nemá silnou a pevnou vůli, nezachrání ho před milostným vzplanutím ani sebelepší vnitřní firemní předpisy. „Jedním z klíčových faktorů pro vznik emocionálních vazeb je dlouhodobé sdílení společného času. A tak, ať chceme nebo ne, lidé se budou v práci seznamovat a vytvářet partnerské vztahy,“ dodává psycholog.

Sexuální obtěžování

Etické kodexy také popisují různé situace, se kterými se může zaměstnanec setkat a zároveň doporučují, jak proti nim postupovat. Kromě nepoctivého jednání v rámci profesních vztahů, je to i ono nebezpečné sexuální obtěžování. Na něj pamatuje i novela Zákoníku práce, která vstoupila platnost 2004. Díky této úpravě je v právu zakotven pojem sexuální obtěžování, které je označeno za diskriminační. Povinností zaměstnavatele je vytváření příznivých pracovních podmínek, které sexuální obtěžování naprosto vylučuje. Pokud takové chování zaměstnavatel neřeší a nezjedná nápravu, hrozí mu pokuta až do výše 400 000 korun. A že novela zákona byla na místě, dokazují i čísla. Sexuální obtěžování zažilo 13 % žen a 4 % mužů.

Sexuální obtěžování je na rozdíl od flirtování, na které dobrovolně přistoupily obě zúčastněné strany, považováno za nevhodné a nepříjemné chování. Mezi nejčastější formy sexuálního obtěžování patří nemístné okukování určitých částí těla a následné sexuálně orientované poznámky, dotyky, obtěžující telefonáty a e-maily, ale i posílání lechtivých vtipů.

Agresoři se ale mnohdy odváží ještě dále a na scénu tak přichází sexuální návrhy, napadení a v nejhorších případech i znásilnění. Oběť pociťuje strach, může se cítit nepohodlně, trapně a v ohrožení. Přichází úzkost, deprese a stres. Proto je podle odborníků nutné ozvat se hned v počátcích sexuálního obtěžování. „Asi nejúčinnější je přímá asertivní reakce. Pokud dokáže žena na nepatřičnou poznámku zareagovat bez úsměvu a věcně, například: „Jirko tvoje poznámky a narážky jsou mi nepříjemné, mluvme o práci.“, většinou tím druhou stranu dokonale zchladí. Bohužel ženy často reagují s úsměvem, nebo naopak s významným povzdechem a nevědomky tak muže podpoří v dalších aktivitách. Ve vážnějších případech, jako jsou přímé „návrhy“, zasílání nevhodných SMS nebo emailů s erotickým obsahem doporučuji, co nejrychleji situaci nahlásit na HR nebo nadřízenému. Myslím, že se posledním desetiletí výrazně zlepšila informovanost a schopnost zaměstnavatele správně reagovat,“ dodává psycholog.

Sexuální obtěžování může vyústit i k odchodu ze zaměstnání, které ale většinou volí oběť a nikoli pachatel.

ZANECHAT KOMENTÁŘ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno