Přemýšleli jste někdy nad tím, čím se zabývá společnost ve vašem sousedství? Zda např. neskladuje nějaké hořlaviny a nepředstavuje pro vás rizika? Obyvatelé nizozemského města Enschede, se 150 000 obyvateli, které leží u hranic s Německem, o tom také příliš nepřemýšleli. V sobotu, 13. května roku 2000, si spokojeně vychutnávali oběd. V tu dobu ještě nikdo nemohl tušit, jak rychle se odpolední poklidná atmosféra může změnit v boj o život!
Společnost S.E. Fireworks se zabývala dovozem ohňostrojů z Číny. Velké sklady a komplex společnosti o rozloze 3434 m², byly, zcela nepochopitelně, téměř v centru města Entschede, v části Roombeek. Společnost sousedila s rezidenční čtvrtí a např. pivovarem Grolsch.
Překvapující také bylo, že v době před katastrofou mnozí obyvatelé vůbec netušili, o jakou společnost jde a čím se zabývá.
Komplex společnosti sestával z velkého skladového objektu se 17-ti oddíly pro uložení ohňostrojů, dále ze dvou samostatných skladových objektů, 16 velkých lodních kontejnerů a sedmi garážových objektů. Vše, v rozporu s pravidly, bylo v době před katastrofou plné zábavní pyrotechniky.
V době před katastrofou bylo dle šetření v komplexu S.E. Fireworks uloženo 177 tun ohňostrojů. Schválená pravidla ale umožňovala uložit jen 158,5 tuny. Limit byl tedy překročen o bezmála 20 tun ohňostrojů! Přesto však i ono schválené množství více než 150 tun pyrotechniky mezi obytnými domy, rozum příliš nebere.
Přibližně ve 13:00, došlo k prvnímu, masivnímu výbuchu o ekvivalentu 800 kg TNT. Následovaly další výbuchy. Silnější i slabší. Nejsilnější výbuch byl o ekvivalentu přibližně 4000 až 5000 kg TNT a dal o sobě znát až do vzdálenosti 30 km! Série explozí zabily celkem 23 lidí, včetně čtyř hasičů.
Výbuchy vytvořily kráter o velikosti 40 ha, totálně zničily na 400 především rodinných a bytových domů, dále spálily 15 ulic a poškodily 1500 domů. Výbuchy doslova srovnaly se zemí městskou část Roombeek a ponechaly více než 1250 lidí bez domova. V důsledku katastrofy bylo na 10 000 obyvatel evakuováno. Celkové finanční škody nakonec přesáhly 454 000 000 eur.
Ne příliš pozitivní byla také skutečnosti, že oheň se krátce po výbuchu rozšířil do nedalekého pivovaru Grolsch Beer, který měl v té době ještě azbestovou střechu. Následné výbuchy a požár tuto střechu poškodili a uvolnili do ovzduší velké množství azbestového prachu! Pivovar byl později zcela zbořen a zlikvidován.
Vše započalo vznikem požáru v hlavním objektu společnosti. Příčina požáru není přesně známa. V objektu se požár rychle šířil. Jednou z teorií, která nahrává pro vysvětlení tohoto rychlého šíření je, že požární dveře v objektu nebyly uzavřeny. Z objektu se požár rychle rozšířil i na venkovní skladové kontejnery. Skladování pyrotechniky v těchto kontejnerech bylo nelegální a nebyly k tomu určeny. Pak už to šlo rychle.
Teoreticky byl výbuch považován za vysoce nepravděpodobný a nikdo s tak katastrofickým scénářem, který se 13. května 2000 udál, nepočítal.
Pokud by byly veškeré požární předpisy respektovány, ke katastrofě takového rozsahu by pravděpodobně nikdy nedošlo.
Uzavírání požárních dveří hlavního objektu by značně zpomalilo nebo i zamezilo šíření požáru a dalo tak dostatek času hasičům. Pokud by byla pyrotechnika skladována v kontejnerech k tomu určených, navíc tak, aby tyto byly jednotlivé kontejnery od sebe dostatečně vzdáleny, pak by rovněž jen s těží došlo k tak velkým škodám. Ale pyrotechnika byla uložena v běžných lodních kontejnerech, bez jakéhokoliv požárního zabezpečení. Kontejnery navíc byly uloženy hned vedle sebe a tak bylo šíření plamenů velmi rychlé.
Co je ale úplně nejhorší je fakt, že tak rizikový provoz s obrovským množstvím pyrotechniky, byl provozován jen v těsné blízkosti rodinných domků.
V následném soudním řízení soudce uvedl, že úředníci města neučinili žádné kroky k nápravě, i když věděli, že provoz je nelegální a porušuje předpisy.
Areál společnosti byl historický. Vznikl v roce 1977, kdy v jeho okolí žádná rodinná zástavba ještě nebyla. Město však rychle expandovalo a postupně byl areál obestavěn. Úředníci společnosti expanzi a navyšování skladových kapacit tiše tolerovali ve strachu z toho, že by město muselo platit náklady na přesun společnosti.
20. května 2000 nizozemské úřady vydaly mezinárodní zatykač na dva majitele společnosti a to na Rudiho Bakkere a Willieho Patera. V dubnu 2002 byly oba odsouzeni, ale jen k šestiměsíčnímu trestu odnětí svobody s pokutou 2250 eur za porušení předpisů na úseku životního prostředí a bezpečnosti. Závažnějších obvinění při požáru byli zproštěni. Po odvoláních a právních bitvách, jim nakonec byly v roce 2005 tresty zvýšeny na jeden rok.
Obětem výbuchu byly poskytnuty finanční kompenzace ve výši 8,5 milionu eur a to v celkem 3519 nárocích. 1477 lidí dostalo kompenzaci za zdravotní problémy.
Celá zničená oblast Roombeek byla kompletně přestavěna a v roce 2004 se začaly obyvatelé postupně navracet.
Tragédie je dodnes ve městě každoročně připomínána. Bezpečnostní a požární předpisy v Nizozemsku byly po tragédii značně zpřísněny a novelizovány a to zejména v oblasti skladování a prodeje pyrotechnických výrobků.
Jak to vypadalo v místním supermarketu, v době exploze, můžete vidět na videu.
Další zajímavé záběry, prokazující obrovskou sílu exploze, můžete vidět v tomto videu:
 |
 |
