Zima a s ní spojená rizika, již zcela udeřila. A prakticky žádný zaměstnavatel, který provozuje vlastní objekt nebo dokonce areál, se nevyhne nutnosti provádět zimní údržbu. Zimní údržba není jen o zajištění provozu, ale také o ochraně životů a zdraví osob. Zimní údržba a BOZP musí patřit neodmyslitelně k sobě! K jejímu provádění by proto každý, koho se týká, měl přistupovat odpovědně a dostatečně pečlivě. Tento článek pojednává zejména o tom, jaká rizika číhají na zaměstnance, kteří zimní údržbu provádějí.
Definici zimní údržby lze nalézt v § 41, vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích a zní následovně:
Zimní údržbou se podle pořadí důležitosti zmírňují závady vznikající povětrnostními vlivy a podmínkami za zimních situací ve sjízdnosti komunikací a ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic.
V praxi jde zejména o opatření a činnosti které vedou k odstranění námrazy (ledu) a sněhu nebo k potlačení jejich rizikových vlastností (kluzkosti).
Zimní údržba tedy spočívá zejména v mechanickém či chemickém odstraňování ledu a sněhu nebo v posypových činnostech vedoucí k omezení klouzavosti. Ne vždy musí jít jen o údržbu komunikací a obdobných ploch pro pohyb osob a dopravních prostředků. Do zimní údržby je nutno zahrnout i činnosti vedoucí k očištění předmětů či zařízení pro zajištění jejich funkce či odstraňování sněhu ze střech z důvodu jejich možného přetížení.
Zda zaměstnavatel musí či nemusí zajišťovat provádění zimní údržby na jím provozovaných komunikacích, je poměrně častá otázka. Odpověď na ni dají zejména tři právní předpisy.
Dle zákoníku práce musí zaměstnavatel zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci svých zaměstnanců s ohledem na rizika prací (odst. (1), § 101, ZP). A pokud se zaměstnanci při plnění pracovních úkolů pohybují po venkovních komunikacích, ať již pěšky či pomocí dopravních prostředků, riziko uklouznutí či smyku a následných úrazů je zcela reálné. Zaměstnavatel před tímto rizikem musí své zaměstnance ochránit. Navíc je tu také povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví všech fyzických osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích (odst. (5), § 101, ZP).
Zaměstnavatel musí zajistit pravidelnou údržbu, úklid a čištění chodeb, schodišť, komunikací, dopravních komunikací a dalších prostor (písm. e), odst. (1), § 2, zákona č. 309/2006 Sb., úz.).
Dle tohoto nařízení má zaměstnavatel povinnost zajistit prostředky pro úklid, čištění a údržbu vnitřních prostor a pro venkovní údržbu. Lhůty pro provádění úklidu, čištění a údržby komunikací stanoví zaměstnavatel a uvede ve vnitřním předpisu (bod 5.3, přílohy k NV. č. 101/2005 Sb.).
Rizik, která ohrožují zaměstnance, kteří pro zaměstnavatele zajišťují provádění zimní údržby, je celá řada. Pro větší přehlednost budou tedy rozdělena do jednotlivých podkapitol.
Není překvapením, že zimní údržba probíhá v zimě. Často za špatných mikroklimatických podmínek. Za silného větru, sněžení a nízkých teplot, které jsou často hluboko pod bodem mrazu. Zaměstnanci jsou všem těmto vlivům vystaveni.
Hrozí zejména akutní omrzliny, podchlazení a z toho následně vzniklé zdravotní komplikace. Zaměstnanci se vlivem silné zátěže organismu mohou snadno nachladit nebo onemocnět např. chřipkou. Problém může způsobit také značné pocení vlivem fyzické námahy v kombinaci s neprodyšným zimním oděvem a s tím spojená dehydratace organismu. Rizika nelze zcela vyloučit, ale lze je dostatečně omezit.
Základem je používání kvalitních zimních oděvů. Zaměstnavatel má povinnost zimní oděvy poskytovat jako osobní ochranné pracovní prostředky, dle vyhodnocení rizik.
V praxi zaměstnavatelé často poskytují jen zimní obuv, rukavice a bundu. To však nemusí být dostatečné. Aby oděv jako celek skutečně řádně chránil proti chladu a všem s ním spojeným rizikům, měl by být celistvý a jako celek funkční. To znamená, že by měl sestávat zejména:
Chcete pro své zaměstnance udělat v tomto ohledu maximum? Poskytněte jim oděvy z merino vlny.
Při práci vykonávané po dobu delší než 2 hodiny za směnu v korigované teplotě 4°C a nižší má zaměstnanec právo na bezpečnostní přestávku v ohřívárně. Bezpečnostní přestávka musí trvat nejméně 10 minut.
Ohřívárna musí být vytápěna nejméně na 22°C a musí být vybavena sedacím nábytkem, stolem a věšáky na pracovní oděv. Ohřívárna se vybavuje zařízením pro prohřívání rukou. Ohřívárnou může být i místnost pro odpočinek.
Práce zaměstnance musí být dále upravena tak, aby doba jejího nepřetržitého trvání při teplotě vzduchu
Práci při teplotě nižší než -30°C lze provádět jen v případě, že jde o
Ochrana zdraví zaměstnanců se pro tyto účely zajišťuje střídáním zaměstnanců nebo jinou organizací práce podle konkrétních podmínek práce.
Podrobnosti jsou stanoveny v díle 2, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., úz.
Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje při práci na venkovním pracovišti, na němž je korigovaná teplota vzduchu nižší než 4ºC. Zaměstnavatel tedy musí zaměstnancům přímo poskytnout nebo alespoň umožnit přípravu teplého nápoje, např. čaje.
Řešením může být také vybavit zaměstnance termoskami s teplým nápojem.
Podrobnosti jsou stanoveny v díle 2, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., úz.
Pokud odstraňujete sníh, led a námrazu, aby ostatní neuklouzli, sami jste tomuto riziko také vystaveni. S tím musí počítat i zaměstnavatel.
Kvalitní obuv je základ. Obuv musí být osobním ochranným pracovním prostředkem. Dle podmínek by měla být v zimním provedení a ideálně také v provedení SRC, tedy s odolností proti uklouznutí.
Proti uklouznutí na ledu však skutečně pomohou pouze mačky, tedy protiskluzové návleky na boty. Přesto je většina zaměstnavatelů vůbec neposkytuje.
Kdo si někdy zkusil z chodníku před domem odklidit čerstvě napadený mokrý sníh, ten moc dobře ví, že je to dřina. A pokud nejde jen o chodník, ale několik chodníků a např. i celé parkoviště, fyzická námaha je zcela jistě rizikový faktor, se kterým nutno počítat.
Při řešení tohoto rizika musí zaměstnavatel postupovat v duchu zákoníku práce (odst. (5), § 102, ZP). Nejdříve omezením vzniku rizika a odstraněním rizika u zdroje jeho původu, resp. nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy.
Ne. Není tím myšleno, aby zaměstnavatel poručil větru a dešti, tedy spíše sněhu a mrazu. Ale pokud zaměstnanec bude namísto házení sněhu lopatou používat sněžnou frézu, zcela jistě bude jeho fyzická námaha nižší.
Dalšími možnými opatřeními jsou samozřejmě vhodné a ergonomické pracovní pomůcky (s kvalitním hrablem se pracuje mnohem snáze, než s jeho levnými variantami), omezení maximální doby práce a zařazení bezpečnostních přestávek, zajištění dostatečného počtu zaměstnanců, kteří údržbu provádění nebo alespoň střídání při práci.
Pokud jde např. o posypové práce, k omezení fyzické námahy může posloužit dostatečné množství nádob na posypový materiál, které zamezí zbytečným krokům zaměstnance.
V dnešní době existuje celá řada motorizovaných zařízení určených k provádění zimní údržby. Zejména jde o různé druhy sněžných fréz a zametacích kartáčů. Tyto mohou být plně řiditelné (pracovní stroje samojízdné) nebo ručně vedené.
V poslední době jsou v oblibě také vozíky na posypový materiál, které je možné za sebou táhnout i vysokozdvižnými manipulačními vozíky. Případně využít ručně vedené alternativy. Není potom problém, na zimu řádně a rychle připravit i velkou plochu parkoviště.
Obsluha zařízení k odstranění sněhu je zpravidla spojena s velmi podobnými riziky, která jsou přiblížena v následujících podkapitolách.
Provoz motorových zařízení může být skutečně poměrně dost hlučný. Je nutno se řádně seznámit s pokyny výrobce, kde jsou údaje o hluku uvedeny, stejně jako požadavky na ochranu zaměstnanců. Tyto pokyny, tedy návod k obsluze, je nutno respektovat a dle potřeby zaměstnance vybavit vhodnými chrániči sluchu.
Zařízení k odstranění sněhu pracují na principu rotujících částí. A pokud něco rotuje, může to někoho zachytit. Od výroby jsou tato zařízení maximálně bezpečná. Rotující části jsou opatřeny ochrannými kryty. Přesto je důležité, zejména při údržbě a čištění zařízení, počínat si maximálně obezřetně.
Zaměstnanec, který obsluhuje zařízení, musí být řádně obeznámen s návodem výrobce. Musí vědět, jak a kdy je možné do zařízení zasahovat. Jak se zařízení čistí. Zda a kdy je možno odstranit ochranný kryt.
Zařízení je samozřejmě nutné udržovat v bez závadném stavu. Zejména ochranné kryty nesmí být za provozu nikdy odstraněny!
Pokud jde o motorová zařízení, je nutno doplňovat nejen pohonné hmoty, ale také olej. Benzín je nejen hořlavou kapalinou, jejíž páry jsou schopny výbuchu, ale také jde o látku karcinogenní. I mazací olej může mít některou z nebezpečných vlastností.
Také o těchto rizicích by měla být obsluha zařízení řádně poučena, zejména potom seznámena s bezpečnostními listy, případně také se zpracovanými písemnými pravidly pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi (odst. (7), § 44a, zákona č. 258/2000 Sb., úz).
Podrobnosti o doplňování provozních kapalin jsou opět podrobně popsány v návodech k obsluze výrobce.
Motorizovaná zařízení k odstraňování sněhu mají za cíl zrychlit a usnadnit zimní údržbu. Přesto je jejich obsluha, zejména v případě ručně vedených zařízení, spojena s určitou porcí fyzické námahy. Platí zde stejná opatření, jaká byla uvedena výše – zejména přerušování prací bezpečnostními přestávkami, zajištění dostatečného počtu zaměstnanců a jejich střídání.
Motorová zařízení jsou často zdrojem vibrací. Jejich úroveň je popsána v návodu k obsluze výrobce. Proti vibracím neexistuje účinná ochrana. Antivibrační rukavice mohou úroveň vibrací zmírnit jen minimálně. Pomoci tak může zejména omezení doby práce se zařízením a přerušování práce bezpečnostními přestávkami. Zaměstnanci by o riziku měli být vždy poučeni.
Nejprve, aby bylo zřejmé, o čem tato kapitola bude pojednávat, se můžete podívat na video zachycující špatnou praxi!
Zejména při vydatném sněžení a těžkém mokrém sněhu, může být vyslání zaměstnanců k odklizení tohoto sněhu ze střechy jedinou možností, jak objekt zachránit od blížící se katastrofy. Současně jde ale o vystavení zaměstnanců značnému riziku pádu z výšky či dokonce propadnutí se.
Zaměstnavatel nemůže upřednostnit ochranu majetku před životy a zdraví svých zaměstnanců! Proto je důležité, s odklízením sněhu ze střechy začít preventivně dříve, než budou jeho nánosy kritické. Nejen, že kritický nános sněhu na střeše může způsobit její zborcení a to včetně zaměstnanců, ale současně zakrývá prostředky sloužící k ochraně zaměstnanců (kotevní body, lana). Navíc i pohyb po zasněženém či namrzlém žebříků je sám o sobě značným rizikem.
Nezapomínejte také na skutečnost, že práce ve výškách musejí být přerušeny, resp. nesmí být započaty, pokud nastane nepříznivá povětrnostní situace, která výrazně zvyšuje nebezpečí pádu nebo sklouznutí a za níž se považuje:
Rozhodně riziko pádu z výšky nepodceňujte a nevysílejte zaměstnance na střechu za každou cenu! Pokud je situace skutečně kritická, hrozí propadnutí střechy a případné odklízení sněhu představuje neúměrné riziko zranění zaměstnanců, neváhejte se obrátit na hasiče!
Pokud se zimní údržba týká dopravních komunikací, pak může hrozit riziko přehlédnutí zaměstnance provádějícího údržbu řidičem dopravního prostředku.
Příčiny přehlédnutí mohou být různé. Řidiči často nemají řádně očištěná okénka vozidla, sněžení může být opravdu husté nebo jde jen o chvilkovou nepozornost řidiče. Důsledky však mohou být až tragické!
Zaměstnanci by o riziku a zásadách správného chování na komunikacích měli být poučeni. Pro maximální omezení rizika by měl zaměstnavatel poskytnout reflexní oděv. Nemusí jít přímo o reflexní vestu. Postačí, pokud bude reflexní prvky obsahovat již samotná zimní bunda. Důležité však je, aby oděv splňoval norma EN 471 a šlo tedy o pracovní oděv s vysokou viditelností.
Provádění zimní údržby je rozhodně náročnou a rizikovou prací. Zaměstnavatelé by pro ni proto měli vybírat dostatečně fyzicky zdatné zaměstnance a těmto poskytnout maximální podporu v podobě kvalitních oděvů a obuvi, vhodného režimu práce, možnosti ohřátí se a poskytnutí teplého nápoje.
Výše byla popsána nejvýznamnější rizika. Napadají vás některá další? Neváhejte se podělit v komentářích.
 |
 |
