Zaměstnavatel, který provádí stavbu nebo se na jejím provádění podílí, je při její realizaci mimo jiné povinen plnit požadavky na způsobilost fyzických osob konající práce na staveništi, neboť mu to ukládá ustanovení § 3 odst. 2 písm. g) zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Požadavky na způsobilost obsluhy některých stavebních strojů v souvislosti s prováděním zemních nebo jiných stavebních prací stanovuje snad nejstarší platný právní předpis k zajišťování BOZP, vyhláška ministerstva stavebnictví č. 77/1965 Sb., o vý­­cviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o téměř padesát pět let starý právní předpis, je jeho použití v některých bodech v praxi problematické, např.: Osvědčení o spolehlivosti k obsluze stavebních strojů podle § 4, odst. 1 písm. a) a b) dává se souhlasem závodního (dílenského) výboru ROH organizace, která navrhuje uchazeče k zařazení do výcvikového zařízení. Můžete se dokonce setkat s názorem zpochybňujícím jeho oprávněnost požadovat kvalifikační požadavky na obsluhu stavebních strojů. Pravda je však taková, že se jedná o právní předpis, který je v praxi nutné dodržovat.

Jakých strojů se vyhláška týká

K obsluze:

  • dozerů a traktorů kolových nad 50 k (koňských sil; cca 37 kW),
  • dozerů a traktorů pásových,
  • speciálních tahačů stavebních mechanismů,
  • lopatových rypadel pásových, automobilových a kolových,
  • korečko­vých rypadel,
  • korečkových hlubidel,
  • drenážních fréz a rýhovačů,
  • nakládacích a vykládacích strojů kolových a pásových nad 35 k (cca 26 kW),
  • autogrejdrů a grejdrelevátorů,
  • motorových skrejprů,
  • skrejprů s pásovým tahačem,
  • truboukladčíků,
  • silničních válců,
  • úzkorozchodných lokomotiv pro přenosné dráhy,
  • speciálních motorických sněhových strojů,
  • kompresorů s provozním tlakem nad 5 atm. a 300 m3/hod,
  • stavebních strojů, které zvláštním opatřením stanoví ministerstvo stavebnictví

musí mít obsluha oprávnění (tzv. průkaz strojníka). Bez oprávnění k obsluze smí obsluhovat stavební stroj jen ten, kdo se ho se souhlasem provozovate­le stroje učí obsluhovat pod přímým a stálým dohledem odborného učitele nebo školitele za účelem získání předběžné praxe.

Zmocnění „stavebních strojů, které zvláštním opatřením stanoví ministerstvo stavebnictví“ bylo využito celkem třikrát (výnos ministerstva stavebnictví č. 1/1974, č. 1/1981 a č. 2/1983). Díky tomu byl seznam stavebních strojů, pro jejichž obsluhu je nutné být držitelem tzv. průkazu strojníka, rozšířen o

  • automíchače, autodomíchávače a jiné speciální prostředky pro přepravu betonové směsi,
  • čerpadla na betonovou směs s výkonem od 10 m3/hod.,
  • betonárny s výkonem od 10 m3/hod.,
  • obalovny živičných směsí s výkonem 25 t/hod. a vyšším,
  • finišery,
  • elektrocentrá­ly s výkonem 32 kW a vyšším,
  • vrtné soupravy pro skalní práce,
  • stroje pro zakládání,
  • zařízení pro napínání předpínací výztuže,
  • zařízení pro míchání injektážní malty a injektování.

Kdo vydává oprávnění

K vydání oprávnění je vyhláškou zmocněno ministerstvo stavebnictví nebo orgán jím pověřený. V současné době tato problematika spadá do gesce ministerstva průmyslu a obchodu, které je oprávněno někoho pověřit. Na jeho webových stránkách byla 15. dubna 2016 zveřejněna informace, že činnosti vyplývající z vyhlášky č. 77/1965 Sb. zajišťuje, na základě smlouvy s Ministerstvem průmyslu a obchodu, Česká zemědělská univerzita v Praze. Zároveň je zde potvrzeno, že „samostatně obsluhovat stroje pro zemní a jiné stavební práce ve smyslu vyhlášky č. 77/1965 Sb. může osoba, která vlastní průkaz strojníka s příslušným oprávněním, byla na stroji prakticky zacvičena a seznámena s jeho návodem k obsluze“. Součástí informace je též odkaz na Vzdělávací a certifikační centrum univerzity (http://katedry.czu.cz/strojnici).

Jaké jsou podmínky pro jeho získání

Oprávnění může získat pouze ten, kdo dosáhl věku 18 let, je tělesně a duševně schopný (podle vyhlášky stejné podmínky jako pro uchazeče o řidičský průkaz) a spolehlivý k takové obsluze, absolvoval předepsaný výcvik a zkouškou prokázal odbornou způsobilost. Uchazeč o oprávnění k obsluze stavebních strojů musí získat předběžnou praxi v obsluze stavebního stroje pod přímým a stálým dohledem odborného učitele nebo školitele v rozsahu stanoveném v příloze vyhlášky a projít odborným výcvikem ve výcvikovém zařízení ministerstva stavebnictví nebo výcvikovém zařízení zřízeném se souhlasem ministerstva. Jejich aktuální seznam (k 9. 12. 2019) naleznete na stránkách univerzity (https://strojnici.czu.cz/cs/r-14026-ke-stazeni – poslední položka seznamu).

Odborná způsobilost uchazeče o oprávnění k obsluze stavebních strojů se zjišťuje odbornou zkouškou, a to zvlášť pro každou skupinu strojů a druh pohonu. Odborná zkouška se koná před zkušební komisí složenou nejméně ze dvou zkušebních komisařů. U zkoušky mohou být podle ustanovení vyhlášky přítomni zástupce organizace, u níž je uchazeč v pracovním poměru a zástupce odborové organizace. Odborná zkouška se skládá z teoretické a praktické části a musí prokázat, že uchazeč má znalosti obsluhy a údržby stavebního stroje a zvládl látku předepsanou učební osnovou.

Uchazeči, který odbornou zkouškou prokázal způsobilost, udělí, podle vyhlášky, ministerstvo, nebo orgán jím pověřený, oprávnění k obsluze stavebního stroje (stavebních strojů) a vydá mu o tom průkaz. Oprávnění může být rozšířeno na další stavební stroje po doplňovací praxi a zkoušce.

Několik „drobností“ závěrem

Dnes již neplatí, že obsluha stroje musí být nejméně jednou za 24 měsíců školena a přezkoušena z předpisů k zajištění bezpečnosti práce (požadavek § 72 odst. 2 dnes již neplatné vyhlášky č. 324/1990 Sb.). Tento požadavek byl zrušen k 1. lednu 2007. Přesto, bohužel, se s ním ještě občas v různých přehledech povinných školení BOZP můžete setkat.

Vyhláška ministerstva stavebnictví č. 77/1965 Sb. též uvádí, že má-li stavební stroj také charakter motorového vozidla nebo parního stroje, lze udělit oprávnění k obsluze jen tomu, kdo již má odpovídající řidičský průkaz, popř. oprávnění k obsluze parních strojů (kotlů). Školení a přezkoušení ve smyslu uvedené vyhlášky se vztahuje i na osoby samostatně výdělečně činné, neboť je tím plněna povinnost vyplývající z § 3 zákona č. 309/2006 Sb., jenž je s přihlédnutím ke znění § 12 a § 13 tohoto zákona pro ně závazný.