Ve čtvrtek 12. 3. 2020 (tedy na jednadvacáté výročí vstupu ČR do NATO) byl v České republice vyhlášen nouzový stav. Nouzový stav je jedním ze čtyř krizových stavů, jmenovaných zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému (dále jen IZS) a o změně některých zákonů. Zbývajícími třemi jsou stav nebezpečí, stav ohrožení státu a válečný stav [§ 1 zákona č. 239/2000 Sb.]. Zákon o IZS je blíže nedefinuje, proto je nezbytné nahlédnout do dalších předpisů.

Stav nebezpečí

Je upraven § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Až na dobu 30 dní jej může vyhlásit hejtman kraje (případně primátor hl. m. Prahy) na celé území kraje anebo jeho části. Dobu vyhlášení může po uplynutí 30 dnů hejtman prodloužit pouze se souhlasem vlády [§ 3 odst. 3 a 4 zákona č. 240/2000 Sb.].

Nouzový stav

Je upraven čl. 2, čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Až na 30 dní jej může vyhlásit vláda na část nebo na celé území ČR. Dobu vyhlášení lze po 30 dnech prodloužit se souhlasem Poslanecké sněmovny [čl. 2 odst. 2, čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.].

Stav ohrožení státu

Je upraven čl. 2 a čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Doba jeho trvání není stanovena, vychází ze situace, na níž byl vyhlášen. Na návrh vlády jej vyhlašuje Parlament na část nebo na celé území ČR [čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.].

Válečný stav

Je upraven čl. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky a čl. 39 odst. 3 a čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Doba jeho trvání není stanovena, vychází ze situace, na níž byl vyhlášen. Vyhlašuje jej Parlament [čl. 39 odst. 3 a čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb.] a to na území celé České republiky [čl. 2 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.].

Ač se to mnohým nezdá, po dobu vyhlášení nouzového stavu mohou být omezena jejich práva (která přece tak dobře znají). Jeto dáno zákonem č. 240/2000 Sb., který umožňuje vládě, aby na nezbytně nutnou dobu mimo jiné omezila svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru [§ 5 písm. c)] nebo právo pokojně se shromažďovat [§ 5 písm. d)]. Zároveň může nařídit zákaz vstupu, pobytu a pohybu na vymezených místech nebo území [§ 6 d odst. 1 písm. b)] či uložit pracovní povinnost či výpomoc anebo poskytnout věcné prostředky [§ 6 odst. 1 písm. c)]. Rovněž je oprávněna přijmout opatření k ochraně státních hranic, či v oblasti zbraní (např. povolit nebo omezit nošení zbraní) [§ 6 odst. 2 písm. b)], nebo nařídit nasazení vojáků v činné službě [§ 6 odst. 1 písm. d)] či nařídit přednostní zásobování zdravotnických zařízení, ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a složek IZS, pokud se podílení na plnění krizových opatření [§ 6 odst. 2 písm. f) body 1. a 2., zákona č. 240/2000 Sb.]. A mnoho dalšího.

Není to ale jenom vláda, kdo může v průběhu trvání nouzového stavu omezit některá práva. Nařídit pracovní povinnost, pracovní výpomoc nebo poskytnutí věcného prostředku [§ 14 odst. 6] a mnoho dalšího může i hejtman kraje (neučinila-li tak dosud vláda). A není to v rozporu s Listinou základních práv a svobod, na níž se někteří, znající svá práva, odvolávají. Usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod sice v čl. 9 odst. 1 říká, že „nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám„, to ale neplatí pro služby vyžadované na základě zákona mimo jiné v případě nebezpečí, které ohrožuje životy a zdraví [čl. 9 odst. 2 písm. c), Usnesení č. 2/1993 Sb.].

A pak je tu ten slavný stav nouze…

Nouzový stav a stav nouze nejsou totéž!

Nouzový stav je krizovým stavem podle výše zmíněných zákonů, který vyhlašuje vláda v případě „živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost“ [čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb.].

Naproti tomu stav nouze je stavem značícím nedostatek něčeho zejména v energetice. Je upraven například § 54 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Dále jej upravují např. vyhláška č. 80/2010 Sb., o stavu nouze v elektroenergetice a o obsahových náležitostech havarijního plánu, nebo zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy a o řešení stavů ropné nouze, či vyhláška č. 225/2001 Sb., kterou se stanoví postup při vzniku a odstraňování stavu nouze v teplárenství nebo třeba vyhláška č. 344/2012 Sb., o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu. Na rozdíl od nouzového stavu, který vyhlašuje vláda, jej vyhlašuje provozovatel dané energetické soustavy (přepravní nebo distribuční).

Drobnost s názvem IZS

A závěrem ještě taková drobnost. A to ta, že integrovaný záchranný systém (pokud to není na začátku věty), se píše s malým „i“. Není to totiž název instituce, složky, úřadu či ničeho podobného. Jedná se o „koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací“ [§ 2 písm. a)] zákona č. 239/2000 Sb.]. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů hovoří jen a pouze o integrovaném záchranném systému s malým „i“. Je pravda, že v zákoně č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících se v § 5 odst. 2 objevil Integrovaný záchranný systém s velkým „I“, ale tento předpis vznikl před vznikem IZS a nyní je dvacet let zrušen. A pak se ještě velké „I“ objevuje v § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 344/2012 Sb., o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu, ale chyba v této podzákonné právní normě je pouze výjimkou potvrzující pravidlo.