Oči má člověk jen dvě. Další nám již skutečně nenarostou. Každý úraz oka může znamenat nejen úplnou ztrátu zraku na něj, ale může také více či méně zhoršit vidění a to může být pro život dosti omezující. Úrazy očí nejsou ničím výjimečným a to i přesto, že jejich ochrana je poměrně snadná. K úrazům tak většinou dochází pro podcenění rizika. Tento článek se zabývá nejčastějšími mechanismy úrazů očí a možnými způsoby prevence.
Mechanická poranění se dělí do dvou skupin a to na poranění uzavřená a otevřená. Při otevřených dochází k poškození stěny oka v jeho plné tloušťce. Uzavřená poranění mohou mít stejně závažné následky, jako poranění otevřená.
Při uzavřeném poranění oka nedojde k poškození stěny oka v plné tloušťce. To znamená, že z oka neuniká sklivec a zejména, že na pohled nemusí být poranění patrné.
Zhmoždění oka
Ke zhmoždění oka dochází vlivem tupého údery. V praxi jde nejčastěji o údery pěstí nebo balonem, např. tenisovým, při sportu. Z pracovního hlediska jde často o důsledek provozních nehod, při nichž dojde k odletu větších částí. Např. uvolnění dílů ze strojů apod.
Některá poškození oka při zhmoždění se mohou projevit až s určitým zpožděním. Je proto lepší vždy vyhledat lékaře. Při zhmoždění může dojít k poškození prakticky všech částí oka!
Odření oka
K odření oka dojde vlivem kontaktu cizího předmětu přímo s okem. Předmět však nezasahuje do nitra oka. Typickým poraněním je eroze oční rohovky, která se projevuje pocitem cizího tělesa v oku a silnou bolestivostí. Naštěstí má rohovka velmi dobrou regenerační schopnost, přesto mohou mít tyto úrazy trvalé následky.
Otevřená poranění oka jsou velmi vážná a mohou mít pro zrak fatální následky.
Prasknutí oka
K prasknutí dochází po zhmoždění oka, které je natolik silné, že oční bulbus nevydrží tlak a v nejslabším místě praskne. Projevovat se může zejména silnou bolestí, okamžitou ztrátou nebo poruchou zraku, případně též vytékající kapalinou z oka. Ještě nedávno bylo prasknutí oka důvodem k jeho kompletnímu odstranění. Dnes již medicína pokročila a lékaři se snaží dle možností oko zachovat i v případě trvalého poškození zraku.
Protržení oka
K tomuto poranění dochází zejména vniknutím cizího ostrého předmětu do oka. Tato poranění mají obecně špatnou prognózu, ale vždy záleží na velikosti cizího tělesa a místě jeho průniku do oka.
V některých případech může cizí tělísko zcela proniknout do oka (“netrčí z oka ven”). Tyto případy mohou být zvlášť nebezpečné. Odstranění takových tělísek nemusí být snadné. V některých případech může také docházet k chemickým reakcím mezi tělískem a okem a to může působit další komplikace.
V praxi může jít např. o odletující části při třískovém obrábění, broušení, ofukování stlačeným vzduchem apod.
Chemická poranění očí lze rozdělit v zásadě do tří skupin.
Přes oko může dojít k velmi efektivnímu vstřebání chemické látky do lidského organizmu a tím ke vzniku otravy. Samotné oko takovou látkou může, ale také nemusí být poškozeno.
Při poleptání kyselinami dochází ke vzniku nekrózy tkání – jakési sraženiny, která brání dalšímu průniku kyseliny do hloubky oka. Obecně tak je poleptání kyselinou méně závažné, než poleptání zásaditou látkou.
V případě louhů není nekróza tvořena sraženinou, ale naopak zkapalněním. Louh tak pronikne mnohem hlouběji do oka a má potenciál způsobit závažnější poranění.
Záření je všude kolem nás a některé práce jsou přímo spojeny s používáním různých zdrojů záření. A právě i působení různých záření může způsobit poškození očí.
Ultrafialové záření vzniká typicky při svařování. Zdroje ultrafialového záření se však dnes používají v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti. Onemocnění způsobené ultrafialovým zářením se zpravidla projevuje až po několika hodinách (cca 8 hodin) a mezi jeho příznaky patří bolest v očích, která může být až nesnesitelně krutá, otok víček, zarudnutí a v extrémních případech vznik puchýřků. Většina poranění se sama zhojí do 24 hodin a to i bez terapie. Ta proto často spočívá jen v podání zklidňujících přípravků.
V praxi by nebezpečné úrovni ionizujícího záření člověk být vystaven neměl. Mezi běžné zdroje ionizujícího záření patří zejména rentgeny a diagnostické přístroje. Tyto zpravidla neprodukují takové záření, které by mohlo přímo poškodit oko. V případě ozáření tak bývá problém spíše pro lidský organizmus jako celek. V případě, že bude zaměstnanec přeci jen vystaven vyšší úrovni ionizujícího záření, patří mezi nejcitlivější části oka oční čočka. Ta se může zakalit i několik let po ozáření. Vždy však záleží na druhu záření a absorbovaném množství.
Laserů existuje více druhů. Některé mohou mít zanedbatelný vliv na lidské oko, jiné jej dokáží prakticky okamžitě nevratně poškodit. Vždy je nutné znát parametry laseru, se kterým bude práce vykonávána a dodržovat adekvátní bezpečnostní opatření.
K poškození oka vlivem slunečního záření může dojít zejména ve dvou případech. Dlouhý pobyt na přímém slunci bez ochrany očí nebo pohled přímo do slunce. K druhému případu dochází zejména při zatmění slunce. Poškození očí bývají spíše mírná a potíže samy odezní.
K tepelnému poranění oka může dojít buď sálavým teplem nebo kontaktem oka s horkým materiálem. Ve druhém případě jde zpravidla o kombinovaný úraz, kdy dochází nejen k popálení oka, ale také k jeho mechanickému či chemickému poškození.
Níže budou uvedeny nejčastější rizikové faktory a situace, vedoucí k poranění očí na pracovištích.
Pokud položíte někomu otázku: “Jak vyřešit ochranu očí před riziky?”, většinou se vám dostane odpovědi: “Použitím ochranných brýlí.”
Ano. Používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) může být jednou z cest. Nesmíme však zapomínat, že i v duchu Zákoníku práce, je poskytování OOPP, řekněme až krajním řešením.
Priorita při ochraně očí před riziky by vždy měla být dána, mimo jiné, těmto opatřením:
Pokud přijetí výše uvedených opatření není možné, nebo tato opatření stále nejsou dostatečná, je nutné přikročit k poskytnutí právě osobních ochranných pracovních prostředků.
Dle typu rizik, se i osobní ochranné pracovní prostředky dělí do několika skupin.
Obličejové štíty, bohužel díky koronaviru, zažili poměrně velký boom. Obličejové štíty jsou vyráběny ve dvou provedeních a to buď jako celoobličejové, sahající až pod bradu nebo jako pološtíty, chránící zejména oči.
Štíty se dobře nosí. Nejsou tak těsně přiléhající k obličeji, jako ochranné brýle. Zpravidla jsou kompatibilní s dalšími ochrannými pracovními prostředky, jako je ochranná přilba, chrániče sluchu, prostředky k ochraně dýchacích cest a dokonce i ochranné brýle.
Obličejový štít dokáže skvěle chránit proti mechanickým částem nebo kapkám chemických látek, odletujícím proti obličeji. Nedokáže však ochránit před prachem, plyny a aerosoly.
Ochranné brýle se dělí do dvou základních skupin:
Ochranné brýle jsou vyráběny ve třech optických třídách:
Nutno konstatovat, že převážná většina běžně dostupných ochranných brýlí je vyráběna v nejvyšší 1. třídě.
Ochranné brýle se vybavují následujícími typy filtrů:
Ochranné brýle mohou mít různé barvy zorníků (“sklíček”). Každá barva přitom může být vhodná pro jiné použití. Používají se tyto barvy zorníků:
Ochranné brýle jsou vyráběny s následující mechanickou odolností:
Uzavřené ochranné brýle se vyrábějí s následujícími ochrannými vlastnostmi nebo jejich kombinací:
Celoobličejové masky poskytují dobrou ochranu před chemickými vlivy, zejména před plyny a aerosoly. Nejsou však určeny k ochraně před mechanickými riziky.
Svářecí kukly jsou zvláštními ochrannými prostředky, určenými primárně pro svářeče, jako ochrana zejména před zářením ze svařování. Ochranný filtr je buď klasický nebo se spínavým světelným prostupem (samostmívací).
První pomoc je nutné přizpůsobit mechanismu vzniku úrazu. V první řadě by tedy mělo být zjištění, co úraz zapříčinilo. Zda odlet mechanické části nebo jde o chemické poranění.
První pomoc spočívá v tišení bolesti. Bolest se sníží, pokud je oko v klidu, nepohybuje se. Toho lze docílit jen tak, že se obě oči – nejen poraněné oko, překryjí sterilním krytím, které by mělo být v každé lékárničce. Tato krytí se následně zafixují např. trojcípým šátkem. Důležité je překrýt obě oči, čímž dojde k omezení jejich pohybu. Takto ošetřeného zraněného následně transportujeme k lékaři nebo mu přivoláme zdravotnickou záchrannou službu.
Výjimkou je úraz oka, ke kterému dojde vnikem drobných prachových částí. V takovém případě by mělo nejprve dojít k vypláchnutí očí. K tomu lze využít tekoucí kohoutkovou vodu, pitnou vodu postupně odlévanou např. z PET lahve nebo některý z profesionálních produktů určených pro výplachy očí.
V případě chemických poranění, tedy při kontaktu oka s nebezpečnou chemickou látkou nebo směsí, je nutné vždy postupovat dle pokynů pro první pomoc výrobce konkrétní chemické látky, které jsou uvedeny v bezpečnostním listu. Pro některé látky je dokonce nutné mít k dispozici speciální roztoky pro jejich neutralizaci a omezení rozsahu poškození oka.
Obecně však, v případě poleptání platí zásada, že oko je nutné důkladně a po dostatečně dlouhou dobu vyplachovat. Zasažené oko se nesmí mnout a mělo by se držet otevřené a to i za cenu mírného násilí.
Výplach je opět možný pod proudem kohoutkové tekoucí vody, pod proudem vody rozlévané z PET lahve nebo pomocí profesionálních přípravků pro výplach očí. Tyto profesionální přípravky mohou obsahovat také neutralizační roztoky, které pomáhají normalizovat kyselé či zásadité pH.
Rizika odletu částí nebo chemických látek proti očím jsou zpravidla poměrně dobře předvídatelná. Ke spoustě úrazů očí tak dochází vlivem podcenění rizika na straně zaměstnance. Není přitom důležité, zda od zaměstnavatele měl či neměl k dispozici adekvátní ochranné prostředky. Pokud si je zaměstnanec rizika vědomý a ochranný prostředek nemá k dispozici, má takovou práci přerušit a informovat o tom vedoucího.
I přesto spousta zaměstnanců svůj zrak riskuje. Bez ochrany zraku sledují z blízka obrábění, ofukují stlačeným vzduchem, přelévají nebezpečné chemické látky či směsi nebo dokonce svařují. Buď riziko zcela ignorují nebo doufají, že jim reflexi budou stačit.
V některých případech ale zaměstnanci ochranu zraku nepoužijí, protože:
Pro prevenci je tedy nezbytně nutné:
 |
 |
