Tak jako každý rok, tak i tento, byla zpracována statistika pracovní úrazovosti za rok předešlý. Statistiky pro “běžné” čtenáře každoročně pěkně shrnuje Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., za což patří této organizaci velké díky. Nalijme si teď ale čistého vína. K čemu tyto statistiky vlastně slouží a proč jsou běžnému “bezpečákovi” nebo zaměstnavateli vlastně k ničemu? Mělo by platit, že z neštěstí si má člověk vzít to nejlepší, co může – ponaučení! A to se dnes bohužel neděje.
Ze statistiky vyčteme samozřejmě základní informace, jako je celkový počet úrazů, celkový počet smrtelných úrazů a dále např. informace, ve kterých krajích, odvětvích nebo při jakých činnostech došlo k nejvíce pracovním úrazům, jaká byla pracovní úrazovost žena mladistvých nebo jaké byly příčiny pracovních úrazů. Porovnáním aktuálních dat s lety minulými, navíc získáme přehled o vývoji pracovní úrazovosti.
Teď se na data podívejme trochu selským rozumem.
Kdo by čekal, že v letech bude celkový počet úrazů postupně ubývat s mírnou oscilací? Je na tom něco překvapujícího? Opravdu těžké, fyzicky náročné a nebezpečné práce, které působily velké procento pracovních úrazů, se s nástupem moderních technologií mění nebo dokonce nahrazují, či úplně zanikají. Rozdíl mezi lety např. 2016, 2017, 2018 je však jen nepatrný. A, byť trochu odvážně, se dá konstatovat, že v roce 2017 mělo zkrátka více zaměstnanců méně štěstí, než v letech 2016 a 2018, což bylo důvodem, že v tomto roce došlo k nepatrně vyššímu počtu pracovních úrazů.
Celkový počet smrtelných pracovních úrazů je stále poměrně nízký. V roce 2018 došlo ke 123 smrtelným pracovním úrazům, v roce 2019 potom “jen” k 95 smrtelným pracovním úrazům. Lze tedy konstatovat, že byl rok 2019 bezpečnější, než rok 2018? Nebo je číslo příznivější jen proto, že v roce 2019 nedošlo k takové tragédii, jako v roce 2018 v Karviné? Opravdu se zaměstnavatelé v roce 2019 zlepšili? Nebo jen více zaměstnanců mělo více štěstí?
Pro běžného smrtelníka jsou prakticky zbytečné také informace o počtu úrazů dle krajů, odvětví nebo činností. Schválně, zkuste si tipnout:
Správné odpovědi jsou následující:
Dokázali jste si tipnout správně? Pokud ne, tak nevadí. Výsledky nyní znáte a asi i tušíte, že vám jsou prakticky k ničemu.
Proč ne? Jednoduše proto, protože k tomu není žádný důvod. Samozřejmě, že spoustu lidí baví, ponořit se do čísel, probírat se jimi, propočítávat je, přepočítávat je a podobně. Proti gustu… Ale z praktického hlediska BOZP nemá tato statistika žádný přínos. Přínos politický? Možná. Ale praktický? Dost těžko.
Přestože jsou statistiky dosti podrobné a hodnocených ukazatelů je velké množství, pro praktický přínos jsou stále téměř k ničemu.
Státní úřad inspekce práce má data naservírovaná přímo na stříbrném podnose. Proč je nevyužije pro skutečnou prevenci? Možná to není jeho úkolem, plynoucím ze zákona. Pak je tu ještě rada vlády pro BOZP, která by se rovněž mohla lépe angažovat. Stačí si porovnat její činnost např. s radou vlády pro bezpečnost silničního provozu, známou také pod označením BESIP. Ale ani z jedné strany není očividná snaha.
O čem je řeč a co se má na mysli?
Pro každý pracovní úraz s pracovní neschopností delší než 3 dny, má zaměstnavatel povinnost sepsat tzv. záznam o úrazu. Tento záznam je dále povinností zaslat na stanovené orgány a instituce, mimo jiná na místně příslušné oblastní inspektoráty práce (OIP), které spadají pod Státní úřad inspekce práce (SÚIP), který je zřizovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV).
Každý záznam o úrazu obsahuje jednak informace pro výše uvedené statistiky (dává zpracovateli na výběr z možností, které se označí křížkem), viz obrázek níže, ale především, obsahuje také pole č. 9, v části D: “Popis úrazového děje, rozvedení popisu místa, příčin a okolností, za nichž došlo k úrazu.” Teprve tímto polem, dostávají informace uvedená v záznamu finální kontext! Zpracovateli záznamu jsou především vedoucí zaměstnanci nebo odborně způsobilé osoby. Bez kontextu, jde často jen o nic neříkající data.
Státní úřad inspekce práce tak má k dispozici opravdu podrobná data o všech vážnějších úrazech (s výjimkou vážných úrazů, které si nevyžádaly pracovní neschopnost), která prakticky žádným způsobem nezužitkovává. Proč?
Zaměstnavateli nepomůže vědět, že oproti minulému roku se celkový počet pracovních úrazů snížil o 3% a ani to, že počet smrtelných úrazů klesl o celých 25, že nejrizikovějším místem v ČR je Hlavní město Praha, nebo že k nejvíce úrazům dochází ve zpracovatelském průmyslu, při manipulaci s břemeny, pro nedostatečně odhadnuté riziko.
Zaměstnavatelé, vedoucí zaměstnanci, odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti BOZP, ale i mnozí další, by zejména ocenili například následující informace:
Porovnejte např. výše uvedenou informaci o úrazu ve zpracovatelském průmyslu, při manipulaci s břemeny, pro nedostatečně odhadnuté riziko s níže uvedeným videem:
Co vám řekne víc?
Naskýtá se zde otázka: “To má SÚIP točit videa o pracovních úrazech?” A ono: “Proč, ne?” Alespoň u některých úrazů by jejich video prezentace byla tím nejlepším možným preventivním opatřením a skvělou dlouhodobou investicí.
V roce 2019 došlo celkem k 44 552 pracovním úrazům s pracovní neschopností delší, než 3 dny. To je 44 552 záznamů o úrazu, které byly doručeny na místně příslušné OIP. Celkem je v ČR zřízeno 8 OIP (pro některé kraje je společný OIP). Pokud to jen stroze zprůměrujeme, tak to máme celkem 5 569 záznamů na jeden OIP a rok. Tedy přibližně 15 záznamů na OIP a den. To je číslo, se kterým se dá zcela jistě pracovat nehledě na to, že většina OIP má více inspektorů. Z těch 15 záznamů o úrazu může mít přidanou hodnotu např. jen jeden. Pokud je totiž úraz popsán strohým stylem: “Šla po chodníku a zakopla.”, pak asi nemá smysl se daty dále zabývat. Některé popisy úrazů ale mohou být velmi poučné a přínosné. Neměl by být problém, aby inspektoři tyto záznamy třídily a ty, které mají potenciál, předali k dalšímu zpracování.
Výsledkem by mohl být řekněme “Poučný list úrazu”, který by neobsahoval jen strohá, statistická data, ale právě onen praktický a přínosný popis úrazu. Dle potřeby a se souhlasem zúčastněných, by mohl obsahovat i fotodokumentaci.
A zfilmovat např. 10 nejzajímavějších úrazů ročně? To by mohla být pomyslná třešnička na dortu.
Poskytovatelé služeb BOZP na tomto principu fungují. Obdobně také firmy, které mají více poboček. Stane-li se úrazu u jednoho klienta, jsou schopni okamžitě reagovat a u zbývajících klientů, u nichž by mohlo dojít k podobnému úrazu, neprodleně přijmout vhodná bezpečnostní opatření.
Pokud by toto sdílení informací nebylo jen mezi skupinami “desítek” firem, ale mezi všemi firmami v ČR, posunulo by to prevenci na zcela jinou, novou a vyšší úroveň.
Velmi podobně tristní situace je i v případě požárů a HZS. Ani zde nefunguje sdílení informací. Člověk se povětšinou o požárech dozví, dočte, prohlédne si fotografie mohutných plamenů a chrabrých hasičů, jenž s nimi bojují. Příčiny požáru jsou v šetření. A tím to většinou i hasne.
Proč skutečně k požárům došlo, to se už veřejnost nedozví.
Nedávno byla informace o velkém požáru v truhlárně. Pokud by byla veřejnost informovaná, že k požáru došlo pro nedostatečné krytí elektroinstalace a vniknutí prachu do ní, možná by si ostatní truhláři na toto dali větší pozor.
Kromě výše uvedeného možného řešení, které by vyžadovalo aktivní zapojení OIP/SÚIP, tak by mohlo existovat ještě jiné, možná dokonce efektivnější a snadnější řešení: “Centrální, veřejný registr pracovních úrazů.”
Papírové záznamy o úrazech bychom mohli nechat minulosti. Úrazy by se hlásily elektronicky. Ohlašovatel by měl rovněž povinnost, odeslat anonymizované hlášení, právě pro účely prevence, které by bylo veřejně dostupné. Aby toto řešení bylo skutečně efektivní, bylo by nutné do záznamu o úrazu zahrnout i data pro snadné třídění záznamů v registru. Zaměstnavatel, např. výše zmíněný truhlář, by si pak v registru jednoduše vyhledal svůj obor: “Truhlářská výroba” a hned by viděl všechny úrazy, ke kterým při této činnosti došlo. Dále by si je mohl filtrovat např. dle strojů, činností, závažnosti…
A co jít dál? Zaměstnavatele, kteří přiloží i fotodokumentaci, podpořit nějaký vhodným bonusem?
Tak co myslíte? Změní se někdy přístup OIP nebo HZS? A napadají vás i jiná řešení, jak by stát mohl pomoci zaměstnavatelům s prevencí BOZP? Podělte se o své názory a návrhy v komentářích.
 |
 |
