Pády z výšky: Analýza 114 úrazů

Níže uvedený článek – studie, je volným překladem originálního textu.

Abstrakt

Cíle příspěvku

Studovat případy pracovních úrazů způsobených pádem z výšky s cílem analyzovat běžně chybějící nebo nedostatečně aplikovaná opatření k řízení rizik (RMM z anglického Risk Management Measures) a jejich důsledky v závislosti na výšce pádu.

Originalita

První studie analyzující selhání RMM při prevenci pádů z výšky.

Metoda výzkumu

Studie zkoumala soudní případy publikované v časopise „Safety & Health Practitioner“. Doporučení NIOSH byla použita k definování RMM pro použití v této studii.

Hlavní zjištění

U 98% analyzovaných případů, byl pád z výšky výsledkem několika neadekvátních nebo chybějících opatření řízení rizik, konkrétně v:

• 81,6% ve vztahu k pracovnímu postupu;
• 65,8% ve vztahu k zábradlí nebo ochraně volných okrajů;
• 60,5% ve vztahu k vyhodnocení rizika;
• 60,5% ve vztahu k plošinám a lešením.

Lze dojít k závěru, že pády z výšky představují pro pracovníky značné riziko, kterému by bylo možné zabránit odpovídajícími opatřeními plynoucími z řízení rizik.

Důsledky pro teorii a praxi

Při prevenci pádů je třeba se zaměřit na nejběžnější opatření k řízení rizik.

Klíčová slova

Zranění; Pády z výšky; Řízení rizik; Úmrtí na pracovišti; Bezpečnost ve stavebnictví

1. ÚVOD

Každý den lidé umírají na následky pracovních úrazů nebo nemocí z povolání. Každoročně na následky pracovních úrazů zemře na 2,78 milionu zaměstnanců a dalších 374 milionů je v důsledku pracovního úrazu zraněno (International Labour Organization, 2017).

Náklady na tyto každodenní negativní události jsou obrovské a ekonomická zátěž spojená s chybnými postupy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se odhaduje na 3,94% globálního hrubého domácího produktu každý rok (International Labour Organization, 2017).

Celosvětově představují zejména neúmyslná poranění hlavní problém veřejného zdraví a hlavní příčinu úmrtí (Centers for Disease Control and Prevention, 2017).

Po dopravních nehodách představují pády druhou celosvětově nejčastější příčinu neúmyslných úmrtí.

Odhaduje se, že ročně dojde k 646 000 smrtelným úrazům pro pád z výšky a přibližně ke 37,3 milionům pádům, které jsou natolik závažné, že vyžadují lékařskou péči (World Health Organization, 2017).

Nejvýznamnějším odvětvím v těchto statistikách je stavební průmysl s přibližně 21,4% úmrtí pracovníků v USA, kdy hlavními příčinami byly pády (38,8%) (Occupational Safety and Health Administration, 2017) a přibližně 31% úmrtí pracovníků ve Velké Británii, kdy primární příčinou byl pád z výšky (20%) (Bomel, 2003).

Závažnost rizika pádu z výšky byla zkoumána v mnoha studiích analyzujících riziko v závislosti na povolání, věku a místě (Beavers et al., 2006; Dong et al., 2009; Johnson et al., 1999).

Některé šly dále a analyzovaly také výšky, z nichž lidé většinou padají nebo druh a hodnotu projektů, kde k pádovým nehodám většinou došlo (Huang et al., 2003; Kang et al., 2017).

Na základě těchto studií je riziko pádu z výšky jasně identifikováno jako výzva, kterou je třeba vyřešit. Přestože několik studií zkoumalo důvody, proč k pádům z výšky dochází a zabývaly se také řešeními k minimalizaci nebezpečí nebo eliminaci rizik, počet úrazů v důsledku pádů z výšky stále roste.

Cílem této studie bylo analyzovat důsledky pádů v závislosti na výšce pádu a prozkoumat opatření k řízení rizik, která chyběla nebo nebyla adekvátně použita při prevenci a řízení v době, kdy došlo k pádu z výšky.

2. METODIKA

Metodika tohoto přehledu byla založena na prohlášení PRISMA pro podávání systematických přehledů a metaanalýz (Liberati et al., 2009). Proces vyhledávání byl proveden pomocí brazilského vyhledávacího nástroje CAPES (Coordenação de Aperfeiçoamento de Pessoal de Nível Superior, 2017), pomocí institucionální IP adresy federálních pověření University of Pernambuco. Byla definována následující dvě klíčová slova: „pád“ A „výška“. Proces výběru zahrnoval nejprve uplatnění kritérií pro vyloučení a poté kritéria pro zařazení.

2.1. Vyloučení a kritéria pro zařazení

Přezkoumání zahrnovalo pouze soudní případy, jako studie, publikované v anglickém jazyce časopisem „Safety & Health Practitioner“ (Institution of Occupational Safety & Health, 2017), protože tento časopis umožnil otevřený přístup ke všem analyzovaným informacím. Poté byly opakující se studie vyloučeny. Následně byly podrobeny screeningu a vyloučeny podle názvu, přičemž byly brány v úvahu pouze ty, které se týkaly pádů z výšky, s výjimkou případů, kdy výška pádu nebyla známa, pokud pády byly z výšky ve stoje, pokud osoba spadla na materiál nebo pokud byl úraz spojen s více pády. Do studie byly zařazeny pouze úrazy, zatímco sebevražedné a vražedné události byly vyloučeny.

Tato studie navíc zahrnovala dříve provedený systematický přehled pádů z výšky (Zlatar & Barkokébas, 2018).

Tento článek je moderní studií v oblasti pádů z výšky, poskytuje indikátory pro analýzu dat (úrazy způsobené pádem z výšky podle výšky pádu a místa) a otevírá prostor pro diskusi srovnáním výsledků této studie s výsledky z dříve provedených studií .

2.2. Analýza dat

Statistická analýza byla provedena pomocí statistických nástrojů Excel. Data byla analyzována v souladu s pravidly specifikovanými v následujících částech.

A. Výška pádu a místo

Aby bylo možné porovnat údaje s předchozími studiemi (Huang et al., 2003; Kang et al., 2017), byly úrazy rozděleny do čtyř výškových skupin, jak je uvedeno v předchozích studiích:

• pády z výšky mezi 0 a 3 m;
• pády z výšky mezi 3 až 6,1 m;
• pády z výšky mezi 6,1 až 9,0 m;
• pády z výšky více než 9,1 m.

Analyzované výsledky zahrnují činnosti, které byly provedeny před pádem, výšku pádu a místo, kde k němu došlo.

B. Analýza důsledků

Pro lepší analýzu následků pádů z výšky byly případy rozděleny do čtyř skupin podle následků:

• bez vážných zranění (modřiny, drobné popáleniny a puchýře, drobné řezné rány na hlavě);
• dočasné následky (zlomenina nohy, kotníku, žeber);
• trvalá zdravotní postižení (vážná poranění páteře nebo ochrnutí od pasu dolů);
• úmrtí (okamžitá úmrtí a dále úmrtí, ke kterým došlo po určité době, ale které souviselo se zraněními způsobenými pádem).

Následky pádů pak byly spojeny a seskupeny podle výšky pádu, stanovené studiemi zmíněnými výše v části „A) Stanovení výšky pádu“.

C. Analýza řízení rizik

Pro analýzu řízení rizik bylo vybráno pět kategorií, aby bylo možné vyhodnotit, která opatření byla použita k prevenci a kontrole rizik na pracovišti, a tedy k minimalizaci nebo eliminaci bezpečnostních rizik.

Pro tuto studii byla zohledněna doporučení NIOSH (National Institute for Occupational Safety and Health, 2018) týkající se hierarchie opatření s ohledem na následující kategorie:

• posouzení rizik (včetně identifikace a vyhodnocení rizika);
• vyloučení (k fyzickému odstranění nebezpečí) nebo záměna (k nahrazení nebezpečí);
• technická opatření (k izolaci osob od nebezpečí, včetně použití pracovních plošin, lešení, žebříků, štaflí, zábradlí, zábradlí, zábran, ochrany volných okrajů a použití sítí);
• administrativní opatření (změna způsobu práce, včetně pracovních postupů a metod, školení a výcvik, bezpečnostního značení, osvětlení a dohledu);
• osobní ochranné pracovní prostředky – OOPP.

Tato doporučení technici a odborníci v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci běžně přijímají, aniž by začali s nejúčinnějším možným opatřením (eliminací) a pokud není možné ji uplatnit, teprve přejít k dalšímu opatření dle hierarchie.

3. VÝSLEDKY

Studie analyzovala celkem 386 úrazů. Všechny byly důkladně prověřeny, aby se vyloučily ty, které nebyly v souladu se stanovenými kritérii.

Nakonec bylo do této analýzy zahrnuto 114 úrazů (viz tabulka 1A v příloze A).

3.1. Výška pádu a místo

V zahrnutých studiích se výška pádu pohybovala mezi 1,2 až 42 metry, konkrétně:

• 19 případů mezi 0 až 3 m;
• 52 případů mezi 3 až 6,1 m;
• 21 případů mezi 6,1 až 9,0 m; a 
• 22 případů nad 9,1 m.

Rozdělení případů na skupinu je znázorněno na obrázku 1.

Všech zahrnuté případy byly ze Spojeného království a to v rozmezí let 2003 až 2014. Tento přezkum však neanalyzoval fluktuaci případů pádu v průběhu let na jednom konkrétním území, ale byl primárně zaměřen na důsledky v závislosti na výšce pádu.

Výška a typ budovy nebyly specifikovány.

Typ pracovní činnosti souvisel většinou (v 65 případech, 57%) se stavebními činnostmi (stavba, rekonstrukce nebo demolice budov), ve třech případech s volným časem, zatímco ostatní (ve 46 případech) souvisely s jinými pracovní činnosti, jako je údržba kanalizace, opravy vozidel nebo stavba lodí.

Graf 2 ilustruje nejběžnější prvky a místa, v rámci nichž došlo k pádu z výšky:

• na lešení / plošiny (26-22,8%);
• střechy (30-26,3%);
• zhroucení, včetně zhroucení podlah, stěn a schodišť (4–3,5%);
• pád skrz otvor, včetně pádů skrz schodiště, padací dveře, zvedací studny nebo skleněné panely ve výstavbě (15-13,2%);
• žebříky (10-8,8%);
• zvedání, včetně zvedání pomocí vysokozdvižných vozíků (10–8,8%) a 
• další (19–16,7%).

3.2. Analýza následků

Důsledky v závislosti na výšce pádu jsou znázorněny v tabulce 1, která ukazuje počet případů a procenta pro každý ze čtyř analyzovaných důsledků.

Jak je patrné z tabulky 1, důsledek toho, že se došlo jen k lehkým zraněním, byl přítomen pouze při výšce pádu pod 6,1 metru.

3.3. Analýza řízení rizik

Graf 3 ilustruje chybějící nebo neadekvátní bezpečnostní postupy.

Celkově je znázorněno 5 hlavních kategorií s 11 opatřeními:

• kategorie 1 – identifikace, hodnocení a řízení rizik (opatření 1);
• kategorie 2 – eliminace / prevence rizik (opatření 2);
• kategorie 3 – technické kontroly a opatření (opatření 3, 4, 5 a 6);
• kategorie 4 – správní kontroly a opatření (opatření 7, 8, 9 a 10); a 
• kategorie 5 – používání OOPP

Data pro každé analyzované opatření byla rozdělena na:

• chybějící (pokud opatření nebylo použito);
• nedostatečné (pokud opatření nebylo vhodné);
• dodatečně (pokud by mělo být opatření případně revidováno); a 
• celkem (celkový počet tří zmíněných situací).

Legenda:

1. posouzení rizik;
2. eliminace rizik (prevence);
3. pracovní plošina, Lešení;
4. žebřík / Schůdky;
5. zábradlí, madla, zábrany, ochrana volných okrajů;
6. sítě;
7. pracovní postup (metoda, plán);
8. školení a certifikace;
9. značky, osvětlení, výstražné tabulky;
10. dohled;
11. osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP).

4. DISKUZE

4.1. Výška pádu a místo

Tabulka 2 zobrazuje skupiny v závislosti na výšce pádu a porovnává výsledky této studie s výsledky dvou dalších studií.

Je důležité si všimnout, že procenta byla výsledkem analyzovaných případů a že ve skutečnosti lze očekávat mnohem vyšší počet pádů z nižších výšek, kdy pády pravděpodobně unikají a nejsou zaznamenány.

Jak lze vyvodit z tabulky 2, tato studie analyzovala nižší počet případů s výškou pádu mezi 0 až 3,0 metry.

Výsledky z výšky pádu mezi 3,0 až 6,1 metru jsou v souladu se zjištěními ze studie Kang et al., 2017.

Procento pádů mezi 6,1 až 9,0 metry bylo vyšší, zatímco procento pádů z výšek ≥ 9,1 metrů je někde mezi oběma dříve provedenými studiemi.

V tabulce 3 byly porovnány úrazy podle místa a prostředku s nálezy z jiných studií.

Data analyzovaná prostřednictvím tohoto přehledu ukazují, že k pádům z výšky dochází většinou při práci na střechách, lešeních a plošinách, což představuje téměř 50% všech analyzovaných případů.

Proto jsou pracovníci pracující na těchto pozicích nejvíce ohroženi, přičemž všechna uvedená opatření a postupy řízení rizik by měla být pravidelně uplatňována a revidována.

Dle provedených studií je zřejmé, že práce na lešení a práce pokrývačů střech patří mezi nejexponovanější pracovní činnosti, což je pochopitelné, protože tito pracovníci tráví nejvíce více času prací ve výškách (Bobick, 2005; Wong et al., 2016) a obvykle nosí těžké a objemné materiály na kluzkém a nakloněném povrchu (Wiersma & Charles, 2006).

Dále je třeba zvážit inovativní bezpečnostní řešení, protože ve srovnání s jinou dřívější studií (Cheung & Chan, 2012) zabývající se lešením, by to mohlo prospět bezpečnosti zaměstnanců, snížit náklady na používaná zařízení a také zvýšit životnost a rychlost nastavení zařízení.

Většinu výzev týkajících se pádů z výšky lze vyřešit pomocí nástrojů (Ezisi & Issa, 2018) pro implementaci přístupu prevence prostřednictvím návrhu.

4.2. Důsledky pádů z výšky

Jiné studie neanalyzovaly důsledky pádů z výšky, proto nebylo možné výsledky porovnat. Porovnáním důsledků mezi analyzovanými úrazy byl počet případů, které neměly za následek žádnou újmu, velmi nízký (5; ≈4% všech analyzovaných případů).

I s pouhými 5 případy lze předpokládat, že se jedná o objektivní kategorii, protože lze rozumně předpokládat, že k mnoha případům pádu z nízké výšky dochází denně, ale většina z nich není ohlášena, protože končí pouze lehkými nebo žádnými poraněními.

Počet případů, které vedly k dočasným následkům, byl nejvyšší (51; ≈45% všech analyzovaných případů). I když pracovníci neutrpěli závažnější následky, je vidět, že pády z výšky si vyžádaly pracovní neschopnost a rovněž náklady na léčbu, rehabilitaci a náklady spojené s pozastavením práce.

Vážné důsledky byly zastoupeny ve vysokém počtu případů. Trvalé následky byly zaznamenány v 17 případech (≈15%), zatímco úmrtí ve 41 případech (≈36% všech analyzovaných případů). Pády z výšky nad 9,1 m byly odpovědné za 33,9% smrtelných úrazů, což je v souladu se zjištěními z jiné studie, kde pády nad 9,1 m představovaly více než jednu třetinu smrtelných úrazů (Dong et al., 2017).

Graf 4 ilustruje závažnost následku v závislosti na výšce (vzdálenosti) pádu a procentu výskytu každého následku. Rovněž ilustruje logaritmické tendenční čáry (vybrané proto, že minimalizují celkovou hodnotu R_²) s jejich rovnicemi pro každý důsledek.

Závažnost poranění se lišila podle výšky pádu. Přestože pád z jakékoli výšky může mít za následek kterýkoli z uvažovaných důsledků, výsledky ukazují, že pád z výšky nad 20 m by měl mít za následek smrt, zatímco k dalším důsledkům by při pádu z této výšky mohlo dojít jen náhodou. Proto byla výška 20 m nastavena jako maximální.

Některé úrazy, které byly považovány za náhodné, byly z grafu 4 (například procento úrazů s následkem smrti se postupně zvyšovalo s rostoucí výškou pádu a dosahovalo 75% případů úmrtí ve výšce 10 m. 100% ve výškách od 12 do 42 m. Z analyzovaných údajů, při pádové výšce 16 m, byl v 50% úrazů důsledek úmrtí, který nesledoval logický trend, a proto byl považován za náhodné případy a vynechán z grafu).

Graf 4 ilustrující tendence následků v závislosti na výšce pádu ukazuje, že s nárůstem výšky pádu byla tendence:

• pokles důsledku „bez vážných zranění“ (y = −3,112ln (x) +13,03);
• pokles důsledku „dočasného následky“ (y = −19,84ln (x) +83,599);
• nárůst důsledku „trvalé následky“ (y = 15,437ln (x) +1,0332);
• nárůst důsledku „smrti“ (y = 40,243 ln (x) –25,992).

Je také důležité si uvědomit, že v některých případech došlo k dočasným následkům, zatímco stejně snadno by mohlo dojít k úmrtí.

Například v jednom případě měl pád za následek to, že osoba byla 10 dní připojena k zařízení na podporu života (The Safety & Health Practitioner, 2006b), nebo v jiném případě, že se nemohla vrátit do práce po dobu 2 let (The Safety & Health Practitioner, 2013b).

Nejnižší výška, ze které člověk při pádu zemřel, byla 1,8 m. Analýzou případů úmrtí z malých výšek bylo zjištěno, že všichni zemřeli v důsledku pádu na hlavu, kdy utrpěli těžká poranění hlavy, zlomeniny lebky nebo si narazili hlavu o chodník (The Safety & Health Practitioner, 2005, 2006a, 2009, 2010a, b, 2013a).

Tato zjištění jsou v souladu se studií (Türk & Tsokos, 2004), která zjistila, že poranění hlavy bylo příčinou úmrtí v 11 z 19 případů pádu z výšky z méně než 9 metrů (58%).

Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že úrazy hlavy jsou odpovědné za úmrtí v nižších výškách, lze vyvodit závěr, že přilby mohou být účinným prostředkem pro ochranu života při práci v nižších výškách.

Na druhou stranu byla analyzovaná úmrtí z výšek nad 10 m (Türk & Tsokos, 2004) způsobena hlavně polytraumou (72%) a pouze v ≈24% případů (8/33) traumatem hlavy.

V praxi k pádům z výšky obvykle dochází při přepravě těžkých a objemných materiálů na kluzkém a nakloněném povrchu při chůzi / práci (Wiersma & Charles, 2006). Při práci ve větších výškách by proto nemělo být spoléháno jen na ochrannou přilbu, ale je potřeba uplatňovat adekvátní opatření k řízení rizik.

4.3. Analýza řízení rizik

Graf 3 ukazuje celkové procento z 11 neúspěšných opatření k řízení rizik pro analyzované případy. Bylo zjištěno, že administrativní opatření – pracovní postup (metoda a plán) je nejběžnějším bezpečnostním opatřením označeným jako „neadekvátní“ nebo jako „mělo by být revidováno“, a to u 81,6% analyzovaných případů.

Jako druhé nejúspěšnější bezpečnostní opatření bylo shledáno technické opatření – zábradlí, madla, zábrany a ochrana volných okrajů s 65,8% (kdy chybělo v 33,3% případů).

Dalšími dvěma opatřeními u nichž došlo nejčastěji k selhání, byly hodnocení rizik (60,5%) a technická opatření – pracovní plošina / lešení (60,5%).

Nedostatečné OOPP nebo chybějící OOPP byly zaznamenány v 56,1% případů.

Pro srovnání, jedna dříve provedená studie zjistila, že ve 48% případů pracovníci padli kvůli ztrátě rovnováhy, když neměli odpovídající prostředky na ochranu proti pádu (Wong et al., 2016).

Je také zajímavé si všimnout, že školení a certifikace chyběly u 19,3% pracovníků. To je důležité, protože školení zvyšuje vnímání pracovníků a reakci na rizika, a pokud je prováděno pravidelně, může zlepšit výkon v oblasti bezpečnosti. Díky tomu je pravděpodobnější, že pracovník bude identifikovat, hodnotit a řídit rizika (Chan et al., 2008; Hinze & Gambatese, 2003; Rodríguez-Garz et al., 2015).

Kromě toho je nezbytné vzít v úvahu, že školení by mělo být prováděno v souladu s individuálními charakteristikami pracovníků, jako je věk, profese, odvětví, počet odpracovaných let, minulé zkušenosti s nehodami a osobnost, což by vše přispělo k efektivitě provedeného školení (Kim et al., 2011).

Kang zjistil, že pracovníci nebyli vybaveni ochranou proti pádu v 70,7% případů a nesprávně byli vybaveni v 17,9% případů (Kang et al., 2017). Ačkoli to nebylo možné přímo porovnat s výsledky této studie, bylo možné přijmout stejné závěry – je nezbytně nutné zlepšit kulturu bezpečnosti práce a přijmout odpovídající opatření k řízení rizik při práci.

Chybějící nebo nedostatečný dohled byl zjištěn u 22,8% analyzovaných případů. Jedna studie zjistila, že dohled je důležitý, protože jako lešenáři se nedokázali správně zajistit pomocí OOPP, ne kvůli špatnému bezpečnostnímu přístupu, ale kvůli subjektivní normě (vnímaný sociální tlak) (Goh & Binte Sa’adon, 2015).

11 opatření k řízení rizik znázorněných na grafu 3 bylo dále analyzováno pro každý případ zvlášť. Bylo konstatováno, že většina případů selhala v několika opatřeních k řízení rizik.

Na následujícím grafu 5 je zobrazeno všech 114 případů (100%) počtem neúspěšných opatření k řízení rizik (jak chybějící, tak nedostatečná opatření k řízení rizik) u každého případu, kde

• 1 neúspěšné opatření bylo přítomno pouze ve 2% analyzovaných případů,
• 2 neúspěšná opatření v 15%,
• 3 v 19%,
• 4 v 20%,
• 5 v 15%,
• 6 v 19% a 
• 7 v 10% analyzovaných případů.

Jak ukazuje graf 5, pouze 2% analyzovaných případů mohla být spojena s jedním neúspěšným opatřením k řízení rizik, zatímco u ostatních 98% byl pád z výšky výsledkem několika neadekvátních nebo chybějících opatření k řízení rizik.

Je proto možné dojít k závěru, že ve většině případů nebyly pády z výšky náhodou nebo nešťastnou událostí způsobenou pouze jedním selháním, ale že je možné je rychle a snadno zaznamenat kvůli různým selháním a lze jim zabránit každodenním bezpečnostním screeningem pracovního procesu.

4.4. Budoucí studie

Aby bylo možné dále analyzovat důsledky pádů z výšky a lépe porozumět tomu, jak některé faktory ovlivňují šanci na přežití při pádu z větší výšky, je třeba zaznamenávat více údajů o osobách, které spadly, a vysvětlit, jak k pádu došlo. Například energii pádu (nárazu) lze vypočítat pomocí údajů o výšce pádu a hmotnosti lidského těla: E = mgh (J).

Výsledky výpočtů týkající se energie pádu pro čtyři různé osoby (tělesná hmotnost 60, 75, 90 a 105 kg) jsou znázorněny na graf 6.

Jak je znázorněno na grafu 6, energie pádu 10 500 J odpovídá pádu člověka s tělesnou hmotností

• 105 kg z výšky 10 m,
• 90 kg z 12 m,
• 75 kg z 14 m a 
• 60 kg z 18 m.

Dopad pádu ze stejné výšky by proto byl mnohem mírnější u lidí s nižší tělesnou hmotností ve srovnání s těmi s vyšší, což by představovalo zejména pro obézní osoby menší šanci na přežití pádu.

Budoucí studie by také měly zvážit podrobnější prozkoumání podmínek zaměstnání pracovníků, kteří utrpěli pád z výšky, včetně typu pracovní smlouvy, věku a zkušeností pracovníka.

5. Omezení

Omezení této studie spočívala v analýze případů, které byly hlášeny a zaznamenány recenzovaným zdrojem. Nepřesnost pravděpodobně spočívá v počtu nezaznamenaných případů pádu z výšky, zvláště, pokud pád vedl k lehkým nebo žádným zraněním, což lze očekávat při pádech z nižších výšek. Proto ve studii uvedená procenta nemusí odpovídat skutečným hodnotám, zejména v případech nižších výšek.

Nakonec analyzovaná data neobsahují informace o tělesné hmotnosti pracovníků, které by bylo zajímavé analyzovat, protože by mohly ovlivnit energii dopadu pádu, což by mohlo vysvětlit, proč některé osoby přežily pády z větších výšek.

Analýza více případů by pomohla dosáhnout konzistentnějších výsledků, a tedy lepšího pochopení důsledků pádů z výšek, a možná by také vedla k určení více skupin důsledků.

7. ZÁVĚRY

Pády z výšky představují jedno z hlavních rizik, které každoročně způsobí více než 2,78 milionu úmrtí a přibližně 374 milionů pracovních úrazů. Analýzou zahrnutých studií bylo zjištěno, že typický úraz způsobený pádem z výšky by byl ve 45,6% z výšky mezi 3 až 6,1 metry a u 49,1% z lešení nebo střechy.

Důsledky těchto pádů by vedly ke smrti, pokud by člověk spadl na hlavu a utrpěl úraz hlavy. Zatímco v případech, kdy by k pádu na hlavu nedošlo, by šance na přežití byla ≈55%, v závislosti na hmotnosti osoby a také materiálu, na který by osoba spadla.

Jak ukazují údaje, v ≈98% případů došlo k pádu vlivem toho, že nebyla uplatněna některá opatření k omezení rizik.

K pádům z výšky dochází z důvodu neaplikování opatření, konkrétně:

• v 81,6% pracovní postupy (administrativní opatření);
• v 65,8% zábradlí, madla, zábrany a ochrana volných okrajů (technické opatření);
• v 60,5% hodnocení rizika; a 
• v 60,5% pracovní platforma / lešení (technické opatření).

Lze proto dojít k závěru, že pády z výšky představují pro pracovníky velké riziko, kterému by bylo možné zabránit přiměřeným uplatňováním preventivních opatření.

Budoucí studie by měly zahrnovat více případů s údaji o tělesné hmotnosti osob, které spadly z výšek, a vyhodnotit, jak výška pádu ovlivňuje jednotlivé části těla.

PŘÍLOHA A

PÁDY Z VÝŠKY: ANALÝZA 114 PŘÍPADŮ.

Tento soubor přílohy obsahuje 4 tabulky, které znázorňují všechny zahrnuté a analyzované případy v článku „Pády z výšky: Analýza 114 úrazů“:

Tabulka 1A

• Tabulka 1A: Zahrnuté články, zobrazení názvu článku, reference, rok, typ odvětví a věk zraněného pracovníka;

Tabulka 2A

• Tabulka 2A: Zahrnuté články, ilustrace výšky pádu podle článků, důsledky, zraněné části těla a doba zotavení;

Tabulka 3A

• Tabulka 3A: Zahrnuté články, ilustrace opatření, která nebyla vhodná (NA), chyběla (0) nebo by měla být dále zvažována (A) u každého ze zahrnutých případů;

Tabulka 4A

• Tabulka 4A: Zahrnuté články, ilustrace nehod, které se týkaly nejběžnějších míst pádu.

PODĚKOVÁNÍ

Tento projekt finančně podpořilo brazilské ministerstvo školství prostřednictvím Programu pro koordinaci a zdokonalování personálu na vyšší úrovni (PNPD / CAPES). Mnohokrát děkuji za veškerou podporu od Fakulty strojní, University of Porto (FEUP), Federal University of Pernambuco (UFPE) a University of Pernambuco (UPE).

REFERENCE

Seznam všech referencí ke studii.

• Detaily autora

BOZPforum.cz (redakce)

DĚLÁME PRACOVNÍ SVĚT BEZPEČNĚJŠÍM! [BOZPforum.cz]

Naším cílem je šířit povědomí o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, požární ochraně a všech souvisejících oblastech. Informovat o novinkách, možnostech a řešeních, ale také o důsledcích ignorování pravidel jak ze strany zaměstnavatelů, tak i samotných zaměstnanců.

Máte zájem spolupracovat? Napište: [email protected]

Web

https://www.bozpforum.cz

E-mail

info@bozpforum.cz

follow me