Tento článek slouží jako rychlé seznámení s legislativními požadavky na provoz strojů a nemá ambice pouštět se do hlubšího rozboru této problematiky, protože tato problematika je natolik rozsáhlá, že by to vydalo na několik článků. Odborníci mi jistě odpustí některá zjednodušení a nepřesné definice, je to v rámci lepší srozumitelnosti.
V současné době se na strojní zařízení vztahuje především směrnice EU 2006/42/EC (machinery) převzatá do legislativy ČR zákonem 22/1997 Sb. v pl. znění a prováděcím nařízením vlády 176/2008 Sb. v pl. znění, a dále především směrnice EMC 2014/30/EU převzaté zákonem 90/2016 Sb. v pl. znění a prováděcím nařízením vlády č. 117/2016 Sb. v pl. znění. Která se vztahuje na zařízení která mohou emitovat elektromagnetické záření nebo mohou být tímto zářením ovlivněna (jedná se v podstatě o drtivou většinu strojů, které používají při výrobním, nebo jiném procesu, elektrický proud).
Směrnice na nízké napětí (LVD) 2014/35/EU do českého právního řádu implementovaná NV č. 118/2016 Sb. V pl. znění, která je často používána na posouzení shody strojních zařízení, je však používána chybně. Pro posouzení shody se použije buď směrnice na strojní zařízení nebo LVD, dle typu zařízení, nikdy však současně. Byť je zjištění této informace složitější, řešení se nalézá v Příručkách pro uplatnění jednotlivých směrnic (které jsou v posledních verzích bohužel pouze v angličtině). Např. „Příručka pro uplatnění směrnice LVD“ 1 (Low Voltage Directive Guidelines -LVD Guide) v §70 jasně stanoví, že pokud výrobek spadá do definice strojního zařízení dle čl. 2 směrnice 2006/42/EC, spadá tento výrobek pod dikci této směrnice a nikoliv pod LVD a totéž, pouze jinými slovy se praví v §90 Guide to application of the Machinery Directive 2006/42/EC – Edition 2.2 2.
Jedinou výjimkou jsou zařízení uvedená v čl. 1.2.(k) směrnice 2006/42/EC, která jsou z působnosti této směrnice vyjmutá.
Z výše uvedeného vyplývá, že strojní zařízení se posuzuje podle strojní směrnice 2006/42/EC a směrnice EMC 2014/30/EU (další směrnice, které by se mohly na strojní zařízení vztahovat, jako např. směrnice na tlaková zařízení, zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu apod., nejsou předmětem tohoto článku, ale při posuzování shody je samozřejmě nutno brát v úvahu i tyto další směrnice).
Směrnice LVD se na stroje spadající pod 2006/42/EC nepoužívá.
Obě směrnice požadují, aby výrobce vydal prohlášení o shodě. Aby nám to EU nedělala moc jednoduché, je nutno vydat prohlášení dvě. Jedno a to „ES prohlášení o shodě“ vydáváme podle směrnice strojní (2006/42/EC) a druhé prohlášení vydáváme podle směrnice EMC a to „EU prohlášení o shodě“. Oba výrazy jsou jasně dané v příslušném nařízení vlády.
Stejně tak je daný i obsah těchto prohlášení. Dovoluji si upozornit, že v prohlášeních se neuvádí česká čísla předpisů tzn. zákona a nařízení vlády, ale vždy se uvádí číslo EU směrnice, podle které se shoda posuzovala a to i v případě, že je stroj vyroben v ČR a je určen pro českého zákazníka. Je to z toho důvodu, že za hranicemi ČR nikdo neví, co je NV. č. 176/2008 Sb., ale všichni vč. českých firem ví (nebo si to lehce dohledá), co je směrnice 2006/42/EC.
Dále bych rád upozornil na jednu, poměrně hodně se vyskytující chybu a to v označení norem. Pro posouzení shody se v drtivé většině případů používají normy ČSN EN (ISO). Tyto normy jsou převzaté do českého normalizačního prostředí a jsou označené jako harmonizované k příslušným směrnicím.
Proto když se setkáte s normou DIN EN ISO 12100, NBN EN ISO 12100 jsou vždy shodné s normou ČSN EN ISO 12100. Co ale shodné nemusí být, je rok vydání. Např. u normy ČSN EN ISO 13849-1 jsou roky vydání 2007, 2008, 2016 a 2017 a každé vydání zneplatňuje normu předcházející, proto je jediný správný zápis normy v prohlášení o shodě ve formátu ČSN EN ISO 13849-1:2017. Aby to nebylo až tak jednoduché tak můžete použít i formát EN ISO 13849-1 (tzn bez národního označení), ale v tom případě musíte uvést rok vydání EN normy nikoliv ČSN EN … v případě normy EN ISO 13849-1 je to rok 2015, tzn. správný zápis je EN ISO 13849-1:2015.
Poslední chybou, kterou bych chtěl uvést na pravou míru, je označení osoby odpovědné za kompletaci technické dokumentace. Tento údaj slouží k tomu, aby orgány dozoru mohly dohledat toho, kdo jí předloží technickou dokumentaci k zařízení. Tato osoba může být fyzická i právnická. Protože předpokládám, že nikdo z nás si nenosí z práce technickou dokumentaci k zařízení domů, tak by se na prohlášení měla uvádět právnická osoba (podnik) která touto dokumentací disponuje (výjimkou může být samozřejmě fyzická osoba – podnikatel). Takže výrobce a osoba odpovědná za kompletaci technické dokumentace může být tatáž osoba, ale neměl by se tam uvádět konkrétní pracovník.
Tímto bych chtěl ukončit povídání o této problematice. Pokud Vám nebude cokoliv jasné, ptejte se v komentářích níže. Rádi Vám na dotazy odpovíme.
 |
 |
