Na úvod nutno podotknout, že “bezpečák” je lidové označení, mimo jiné, pro odborně způsobilou osobu k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dle hlavy III, zákona č. 309/2006 Sb. Jelikož ale jde o hodně krkolomné označení, zůstává v praxi zažitý právě “bezpečák” nebo “bezpečnostní technik.”
Nejen o tom, jak se touto osobou stát a jaká je její pracovní náplň, bude tento článek.
Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik je
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je značně široký, interdisciplinární obor. Aby si bezpečák držel dobrý přehled a krok s dobou, musí se neustále vzdělávat a cíleně hledat nové informace. Bez toho toto povolání opravdu kvalitně vykonávat nelze. Je potřeba smířit se s údělem celoživotního vzdělávání, kterému je často nutné věnovat i svůj osobní čas.
Jelikož je informačních zdrojů v česku pramálo a oborové novinky se k nám ze zahraničí dostávají s několika denním až letým zpožděním, určitě se hodí vládnout alespoň jedním cizím jazykem, nejlépe angličtinou a pracovat i se zahraničními zdroji.
K práci se váží právní a ostatní předpisy. A není jich málo. Jen právních předpisů, přímo se dotýkajících problematiky BOZP, jsou desítky – viz registr právních předpisů BOZP a PO.
Mezi ostatní předpisy patří především technické normy. Jak už název napovídá, jde o technické předpisy, které pro jejich pochopení vyžadují určité technické myšlení a znalosti. Často obsahují technické výkresy. Může vás však uklidnit, že jak právním, tak technickým předpisům často nerozumí ani sami jejich autoři.
Chce-li být člověk bezpečákem, musí se smířit s tím, že se bude muset každodenně těmito předpisy prokousávat.
Celá práce bezpečáka se točí kolem pracovních rizik, kterých je nekonečně mnoho. Když k tomu připočteme enormní množství požadavků právních a ostatních předpisů, které za svůj profesní život člověk ani nestihne přečíst, vychází z toho jediné.
Nikdy nelze mít systém nastavený tak, aby byl dokonale neprůstřelný, z čehož může plynout nemalá porce stresu.
Často také některé právní požadavky nelze naplnit z důvodu, že zaměstnavatel neposkytne finanční nebo jiné prostředky. Proto je potřeba určitá míra kreativity a umět prosadit a realizovat “provizorní” řešení. Umět dělat kompromisy je tak pro bezpečáka nepostradatelnou vlastností.
S výše uvedeným je potřeba umět počítat a práci dokázat vhodně organizovat a plánovat. Rovněž je nutné být maximálně flexibilní a umět od započaté práce odbíhat. Vždy se najde něco, co je urgentnější, než to předtím. I k tomu se pojí nemalá porce pracovního stresu. Kvalitní plánování a organizace času i úkolů je tak nezbytným předpokladem bezpečáka.
Profese je hodně o práci s lidmi – komunikaci, neustálém vysvětlování a obhajobě svých názorů. Proto je nesporným předpokladem dobrého bezpečáka také efektivní vedení komunikace
Být dobrý bezpečák rovněž znamená, být aktivní bezpečák. Ona se ta bezpečnost dopředu sama posouvat nebude a nelze předpokládat, že ji bez neustálého pošťuchování budou posouvat kupředu sami vedoucí zaměstnanci.
Bezpečák musí být rozhodný a musí umět řešit úkoly. Často bude postaven před nepříjemné otázky zaměstnanců nebo bude ovlivňovat zcela zásadní rozhodnutí zaměstnavatele. Musí si stát za svými názory, musí je umět podložit a musí být schopen uznat chybu.
Při vytváření a návrhu bezpečnostních opatření, se rozhodně neztratí určitá dávka kreativity. Bezpečák musí mít dobrou představivost. Nejen pro včasné rozpoznání nebezpečí a rizik, ale i pro představu konkrétních budoucích opatření.
Bezpečák také musí být naprosto samostatnou jednotkou. U většiny zaměstnavatelů naleznou bezpečáci spíše své oponenty, kteří budou každé hodnocené riziko chtíti zlehčit a každé navržené opatření budou považovat za neproveditelné. Byť v dílčích oblastech může mít bezpečák oporu kolegů – špičkových odborníků na konkrétní oblasti, ve finále bude muset pracovat hodně samostatně.
Onu zmiňovanou samostatnost značným způsobem vylepšila fungující Facebook skupina: “Bezpečáci” – výměna zkušeností BOZP i PO, která k dnešnímu dni čítá na 900 členů – odborníků a každý bezpečák je v ní vítán.
V neposlední řadě, ale to je možná ta nejdůležitější vlastnost kvalitního bezpečáka, na kterou se však také často zapomíná, je schopnost pozitivně ovlivňovat ostatní. Bezpečák by měl jít příkladem a návrhy svých bezpečnostních opatření musí dokázat prodat tak, aby byly vnímány pozitivně. Není totiž zbytečnějšího opatření než takového, které má každý na háku!
V prvé řadě musím zdůraznit již výše zmiňovaný stres. Toho může být opravdu hodně a je dobré se s ním naučit pracovat. Zvládání stresu je opravdu nezbytným předpokladem pro to, být dobrým bezpečákem.
Nutné je smířit se s tím, že v Česku je obecně profese bezpečáka vnímána jako méněcenná, zbytečná, otravná. Dříve, či později, se dostanete do situace, kdy budete muset udělat nepopulární rozhodnutí. Stačí jen jedno, které jinak vaši doposud pozitivně přijímanou image promění během chvíle v rudě červenou! Zaměstnanci vás tak mohou vnímat jako “osinu v zadku.”, můžete být terčem posměšků, urážek nebo i nadávek. Česká společnost zkrátka ještě zcela nechápe, že BOZP je právo, které zajišťuje důstojné pracovní podmínky a i díky BOZP to u nás nevypadá, jako v některých rozvojových zemích. Ne všichni dokáží ocenit, že je vytvářena snaha o to, aby se živí, zdraví a celí vraceli z práce domů.
Navíc se stále najde spousta bezpečáků, kteří to těm kvalitním hodně ztěžují a zejména díky jejich aroganci a neprofesionalitě profese jako celek dost trpí.
Pro někoho může být také problém v tzv. syndromu vyhoření. BOZP ve firmě snadno začne stagnovat a jen setrvačností jede stále ve stejných kolejích. Bezpečák začne tolerovat nebo zcela přehlíží nedostatky, ignoruje, že se stav BOZP zastavil na stavu před deseti lety. Namísto pozitiv už vidí jen negativa. Onu ignoranci jak ze strany vedení, tak i řadových zaměstnanců. Neochotu. Opovržení. Chybí motivace. Může to být dost velký a zásadní problém. V prvé řadě je potřeba si jej připustit a pak si stanovit způsob a postup jeho řešení. Skvělým impulsem může být aktivní spolupráce s jinými bezpečáky. Zvát si je na svá pracoviště a chodit na jejich pracoviště. Vzájemně si měnit zkušenosti, vzájemně se motivovat.
V neposlední řadě bych zmínil, že spousta, byť úspěšně přijatých a zcela funkčních opatření, se jakoby časem ztratí. Práce bezpečáka je často na první pohled špatně viditelná. Není to, jako když zedník jde po městě a ukazuje přátelům na krásný dům se slovy: “Tak tento jsem stavěl já!” Naopak každý přešlap je vidět až až. Ať už jde o pracovní úraz, nemoc z povolání nebo sankci od státní kontroly. Uděláte-li přešlap, všichni o něm ví.
Pracovní úraz nikdo nepřehlédne, ale to, že jste možná za svou praxi zachránili již desítky životů, dost dobře vidět nejde.
Samozřejmě jen to, na čem se dohodne se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě / dohodě nebo co je předmětem vzájemného obchodního vztahu.
Ale teď trochu konkrétněji. Začnu však od konce. Co není pracovní náplní bezpečáka?
Pracovní náplní bezpečáka není kontrolovat a, omluvte ten peprný výraz, “buzerovat” lidi. A pokud to někdo dělá, tak buď nepochopil smysl práce, dělat to sám chce nebo to po něm vyžaduje zaměstnavatel. Určitě to však nemusí dělat jen proto, že je bezpečák.
Žádný právní předpis toto přímo bezpečákovi neukládá. Naopak jde o důležitou povinnosti všech vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají a to dle písm. a), § 302, Zákoníku práce! Ano. Existuje spousta bezpečáků, kteří si hrají na boha a staví se nebo se dokonce povyšují “nad” zaměstnance, často je do této polohy tlačí i sám zaměstnavatel. To však neznamená, že to tak je v pořádku a být to tak musí!
Právní předpisy do náplně práce bezpečáka příliš světla nepřinášejí.
Zákon č. 309/2006 Sb., v určitých případech ukládá zaměstnavateli povinnost, zajistit plnění úkolů prevence rizik odborně způsobilým zaměstnancem (bezpečákem). To zní možná hezky, dokud si nepřečteme definici toho, co to jsou úkoly prevence rizik.
Tato definice plyne z ustanovení odst. (2), § 102, Zákoníku práce a zní následovně:
Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
Pro příklad teď vezmu jedno libovolné opatření prevence rizik plynoucí z právního předpisu. Např. ustanovení písm. a), odst. (1), § 4, zákona č. 309/2006 Sb., cituji:
Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců.
Dle definice Zákoníku práce jde rozhodně o úkol prevence rizik, jehož splnění musí zajistit zaměstnavatel odborně způsobilou osobou. Už asi cítíte, kam mířím a jak moc to nedává smysl. Pro jistotu uvedu ještě jeden další příklad úkolu prevence rizik, tentokráte plynoucí z bodu 9.1, přílohy k nařízení vlády č. 101/2005 Sb.:
Venkovní pracoviště musí být zajištěna proti vstupu nepovolaných osob
Takže dle výše uvedeného by měl být bezpečák tím, kdo bude zajišťovat venkovní pracoviště proti vstupu nepovolaných osob? A současně bude také tím, který bude vybavovat stroje ochrannými zařízeními? A pokud bychom se na věc dívali tak, že bezpečák tyto úkoly bude pouze zajišťovat, je správné, aby právní předpis zajištění všech úkolů prevence rizik hodil na bedra jedné konkrétní osoby (byť jich může u zaměstnavatel působit více)?
Zákon č. 309/2006 Sb., opravdu v této oblasti nedává příliš smysl a zasloužil by si připravit s adekvátní péčí a za dohledu odborníků z praxe kvalitní novelu. Té se ale asi jen tak v blízké době nedočkáme a pokud nějaká bude, obávám se, že co do kvalit se bude blížit té minulé.
Pozn.: Nedávná novela zákona č. 309/2006 Sb., zavedla povinnost pro bezpečáka vést si “deníček” smluvních vztahů, bez jakýchkoliv dalších návazností.
Jde tedy o naprosto zbytečnou byrokratickou povinnost, díky které se mohou, zejména v případě podnikajících osob, dostat citlivé obchodní informace do rukou nepovolaných osob (konkurence) nebo dále povinnost opatřovat každý vytvořený dokument svým vlastnoručním podpisem – opravdu žijeme ve 21. století?
Závěr? Právní předpisy nedefinují pracovní náplň bezpečáka. Je tedy vhodné se na ní domluvit se zaměstnavatelem a písemně si ji stanovit. Ať už v rámci pracovněprávního vztahu nebo vztahu obchodního.
Osobně bych se držel toho, co musí bezpečák znát. Lze vycházet z rozsahu zkoušky. Požadavky na zkoušky nalezneme v příloze č. 1, NV. č. 592/2006 Sb., a jsou následující:
Pokud bych to měl přeložit do lidské řeči, pak bych pracovní náplň bezpečáka definoval asi následovně.
Bezpečák je osobou, která svým soustavným působením pomáhá zaměstnavateli při naplňování požadavků právních a ostatních předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, při uplatňování všeobecných preventivních zásad pro identifikaci nebezpečí, hodnocení, odstraňování popřípadě minimalizaci rizik při práci včetně metod předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání.
Bezpečák se přímo se podílí na procesu identifikace nebezpečí, hodnocení, odstraňování popřípadě minimalizaci rizik při práci a to zejména uplatňováním svých dovedností při prevenci rizik spočívajících v posouzení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, podílí se na zpracování stanovené dokumentace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a vede seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby při zajišťování úkolů v prevenci rizik.
Jen podotýkám, že jde o mou vlastní definici, ke které jsem došel na základě předpokladů odborné způsobilosti, kdy na základě složené zkoušky je zřejmé, že bezpečák má prokázané pouze tři dovednosti:
V ostatních případech má pouze znalosti, díky kterým může u zaměstnavatele poskytovat jakousi formu poradenství, zejména pro jednotlivé vedoucí zaměstnance, mezi jejichž pracovní povinnosti patří také péče o bezpečnost a ochrany zdraví při práci, viz odst. (2), § 101, Zákoníku práce, cituji:
Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.
a písm. c), § 302, Zákoníku práce, cituji:
Vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Nikde tedy není stanovené, že bezpečák je tím, kdo bude školit zaměstnance. Školení by měla vždy provádět osoba, která má schopnosti lektora. Stejně tak není nikde psáno, že bezpečák musí zpracovávat veškerou dokumentaci BOZP, ale pouze tu stanovenou právními předpisy. Zpracování interních dokumentů, často nazývaných směrnice, nad rámec požadavků právních předpisů, tedy vůbec nemusí být v gesci bezpečáka. A zejména, nikde není dáno, že bezpečák je tím, kdo bude neustále chodit po pracovištích a napomínat či fotografovat zaměstnance, nerespektující stanovená pravidla BOZP. Od toho již jsou vedoucí zaměstnanci a netřeba jejich roli duplovat.
Teď možná napíši něco, s čím spousta kolegů, odborníků, souhlasit úplně nebude. Ale dle mého názoru nejsou osobní ochranné pracovní prostředky, např. ochranné brýle při práci s “flexou” nebo chrániče sluchu při práci s křovinořezem úplně tak starostí bezpečáka. Toto riziko totiž již jasně vyhodnotil výrobce zařízení, který rovněž stanovil velmi konkrétní opatření v návodu k obsluze.
Vytvoření podmínek pro splnění tohoto opatření, jeho splnění, vyžadování a kontrola, je povinností příslušného vedoucího zaměstnance.
Bezpečák by naopak měl vyhodnotit riziko, že při práci s flexou může dojít k odletu částí mimo pracoviště a navrhnout taková opatření, aby byl rozlet co nejmenší (např. zástěny) nebo aby byl v době práce vyloučen pohyb osob v ohroženém prostoru.
Nebo např. při práci s ruční vrtačkou pro údržbáře by se bezpečák opět neměl primárně zajímat o ochranné brýle a jiná rizika, která jsou již vyhodnocená výrobcem, ale zajímat se např. o riziko toho, že údržbář při vrtání navrtá nějakou instalaci a způsobem, jak před vrtáním získá všechny podstatné informace.
Bezpečák by měl být hlavně odborným partnerem každého, kdo musí vytvářet, uplatňovat nebo kontrolovat opatření k zabránění nebo minimalizaci rizika vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Nikoliv soudcem a katem!
Je bezpečák povoláním snů? Přečtěte si následující článek:
Vaše názory a pohledy jsou v komentářích pod článkem vítány.
Chcete-li, můžete svůj názor vyjádřit také sepsáním samostatného článku. Stačí se na webu zaregistrovat a přes administraci svého účtu článek vytvořit.
 |
 |
