Předseda odborové centrály Josef Středula navrhuje, které profese by moly mít nárok na dřívější odchod do důchodu. Základní parametrem, zdá se, měla by být kategorizace prací. Tento článek vám kategorizaci prací blíže vysvětlí a uvede příklady jednotlivých prací, které by nárok na dřívější důchod mohly mít. Tento článek je určen primárně laikům, aby se dokázali v problematice lépe zorientovat, proto některé pojmy budou značně zjednodušeny.
Kategorizace prací je zákonná povinnost každého zaměstnavatele.
Kategorizace prací je proces, kdy se všechny práce zaměstnavatele zařadí do jedné ze čtyř kategorií.
Práce kategorií 1 a 2 jsou práce tzv. nerizikové, tedy ty bezpečnější práce. Nutno podotknout, že kategorizace prací zohledňuje zejména rizika, která na zaměstnance působí z dlouhodobého hlediska, nikoliv ta akutní. Tj. i práce kategorie 1 stále může být z jistého ohledu vysoce rizikovou prací (např. řidič osobního vozidla).
Práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.
Práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců.
Práce kategorie 3 a 4 jsou pracemi tzv. rizikovými.
K rizikovým pracím se váží přísnější požadavky právních předpisů (evidence rizikových prací, omezení práce mladistvých a těhotných, kontrolovaná pásma a některá další.). Krajská hygienická stanice také může rozhodnout o tom, že i práce kategorie 2 bude prací rizikovou a jako taková je potom označena jako práce kategorie 2R.
Práce,
Práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.
Kategorizaci prací provádí zaměstnavatel a to buď svépomoci nebo zpravidla za pomoci “bezpečnostního technika.”
Zaměstnavatel má povinnost krajské hygienické stanici oznámit, které práce zařadil do kategorie 2.
O pracích kategorie 3 a 4 zaměstnavatel na krajskou hygienickou stanici podává návrh na zařazení a je to právě hygiena, kdo na základě správního řízení rozhodne o zařazení prací do těchto rizikových kategorií.
Kategorizace prací tedy není zcela interním aktem zaměstnavatele, ale do určité míry do ní zasahuje právní příslušný státní orgán – krajské hygienické stanice.
Práce se do kategorií zařazují na základě vyhodnocení třinácti rizikových faktorů pracovních podmínek, kterými jsou:
Reálné parametry jednotlivých rizikových faktorů se porovnají s kritérii stanovenými právními předpisy.
Například v případě hluku, je-li přípustný expoziční limit 85 dB překročen, avšak nedochází k překročení limitu 105 dB, jedná o práci kategorie 3.
Co se týče psychické zátěže, pak jednou z podmínek, která rozhoduje o tom, že práce bud zařazena do kategorie 3, je skutečnost, že práce je vykonávána pouze v noční době.
Zaměstnavatel tedy pro každý ze třinácti rizikových faktorů a to pro každou práci, určí kategorii.
Jde o velké úskalí celé kategorizace, o kterém se ve společnosti stále příliš nemluví.
Míru většiny rizikových faktorů je třeba prokázat měřením nebo odborným posouzením. Jinak řečeno, zaměstnavatelé musejí při zjištění míry rizikových faktorů spolupracovat s akreditovanými laboratořemi. Těch v dnešní době stále není dostatek, ceny za měření nejsou vůbec nízké a čekací doby dlouhé.
Konkrétně se měří:
U fyzické zátěže a pracovní polohy může v některých případech namísto měření, postačit tzv. odborné hodnocení, což je v podstatě “zjednodušená” forma měření.
Někdy může být vhodné změřit neionizující záření a elektromagnetické pole nebo také tlak vzduchu.
Výsledná kategorie práce se rovná nejvyšší kategorii určené pro jednotlivé rizikové faktory. Pokud je tedy pro dvanáct rizikových faktorů určena kategorie 1 a pouze pro jeden kategorie 3, bavíme se o práci kategorie 3.
Analogicky, pokud pro 12 rizikových faktorů je určena kategorie 3 a pouze pro jeden kategorie 1, stále se jedná o práci kategorie 3.
Z výše uvedeného textu je zřejmé, že ne každá riziková práce je stejná.
Opravdu je reálně obrovský rozdíl mezi prací, která je riziková z hlediska např. šesti rizikových faktorů a prací, která má rizikový jen jeden faktor.
Také je rozdíl, zda jde o práci, která má např. dva rizikové faktory zařazeny do kategorie 4, tři do kategorie 3 a čtyři do kategorie 2 a zbytek jedničky a prací, která má jeden rizikový faktor kategorie 4 a zbytek jedničky.
On je vůbec značný rozdíl mezi prací kategorie 3 a 4.
Rozhodně by tedy nebylo od věci, pokud by nově navržený důchodový systém dokázal zohlednit a dělat rozdíly i mezi jednotlivými rizikovými pracemi.
Ministerstvo, krajské hygienické stanice a vlastně ani nikdo jiný, stále nepřistoupil na nějaký vzorový katalog prací, ze kterého by kategorie vyplynuly. Z takového katalogu by např. vyplívalo, že práce automechanika je prací kategorie 3 z hlediska těch a oněch konkrétních faktorů. A pokud by s tím zaměstnavatel nesouhlasil, musel by faktory přeměřit a prokázat jejich skutečné míry. Takto by se dala typizovat velká skupina povolání.
Zaměstnavatel dnes nemá možnost, dobrovolně se rozhodnout, že měření vynechá a práci zařadí záměrně do “horší” kategorie.
Pokud má zaměstnavatel např. tři uklízečky, kdy každá uklízí na jiné budově, měl by u všech třech provést minimálně měření fyzické zátěže a pracovní polohy. Finanční náklady na takové měření mohou být reálně někde kolem 100 000 Kč!
Pokud nejde o uklízečku, ale např. o automechanika, tak k měření výše uvedených faktorů je třeba započíst i hluk, vibrace a dle činností, např. svařování, také chemické látky či prach.
Oznámení i návrhy kategorizace předkládané na krajské hygienické stanice musejí být vždy podloženy měřením (hodnocením), což vyžaduje zákon.
Má-li zaměstnavateli prací desítky, mohou jít náklady na měření do stovek tisíc až jednotek milionů korun!
Měření je navíc nutné opakovat, pokud dojde ke změně pracovních podmínek. Změříte hluk a další měsíc na pracoviště nainstalujete nový stroj? Měření musíte opakovat! Zákon dokonce mluví o pravidelnosti “měření”, cituji:
Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty.
Reálně přitom může jít o doslova “vyhozené” peníze za měření. Proč? Protože výsledek měření je často znám předem. Zaměstnavatel si např. může zjistit výsledky měření obdobné pozice od jiného zaměstnavatele. Může provést svépomoci orientační měření či výpočet.
A hlavně, měření dnes slouží především pro naplnění byrokratické povinnosti. Že by se dle výsledků měření řídili poskytovatelé pracovnělékařských služeb, to se dnes opravdu říct nedá, byť výjimky potvrzují pravidlo.
Pokud se vrátím např. k profesi uklízečky, opravdu si myslíte, že lékař si k prohlídce vyžádá měření pracovní polohy a výsledkům tohoto měření přizpůsobí prohlídku?
Kategorizace prací je poměrně odborný proces, vyžadující určité znalosti a zkušenosti. Proto s kategorizací prací zaměstnavateli nejčastěji pomáhají právě “firemní bezpečáci.”
Nyní lze očekávat, že na ně bude vyvíjen dvojí tlak, kdy zaměstnanci budou chtít kategorii co nejvyšší, aby měli šanci na dřívější důchod, naproti tomu zaměstnavatelé budou usilovat o kategorii co nejnižší, což jim zajistí nižší sociální odvody a delší pracovní poměr zaměstnance.
Naproti tomu rozumný bezpečák nezařadí žádnou práci do kategorie, aniž by si od zaměstnavatele vyžádal doložení aktuálních protokolů měření.
Třeba také zmínit, že “zfalšovat” měření rizikových faktorů je dnes v podstatě naprosto triviální záležitostí a to ať už jedním nebo druhým směrem.
Níže budou pro jednotlivé rizikové faktory uvedeny příklady prací. Tyto je však nutno brát zcela orientačně. Vždy záleží na konkrétních podmínkách, které mohou být velmi specifické a výsledcích měření rizikových faktorů. Příklady slouží pro základní orientaci v problematice.
Práce kategorie 1 nebudou v příkladech uváděny, protože jde o takové práce, při kterých se rizikový faktor prakticky nevyskytuje. Pro některé faktory nejsou stanoveny kritéria pro kategorii 2 a 4.
Příklady prací kategorie 2
Zedník(ce), malíř(ka), zámečník(ce), údržbář(ka),…
Příklady prací kategorie 3
Brusič(ka), truhlář(ka), silničář(ka),…
Příklady prací kategorie 4
Obsluha drtiče sutí,…
Příklady prací kategorie 2
Údržbář(ka), laborant(ka) (fyzikální laboratoř), úklidový pracovník,…
Příklady prací kategorie 3
Dělník v chemické výrobě, laborant (chemická laboratoř), svářeč, …
Příklady prací kategorie 4
Dělník(ce) v chemické výrobě., laborant(ka), vývojový pracovník(ce),…
Příklady prací kategorie 2
Obsluha CNC, údržbář(ka),…
Příklady prací kategorie 3
Brusič(ka), zámečník(ce), práce v těžké výrobě, pilot(ka) (zejména lehká letadla),…
Příklady prací kategorie 4
Obsluha drtiče sutí,…
Příklady prací kategorie 2
Práce spojené s občasnou a spíše krátkodobou obsluhou ručního elektromechanického nářadí nebo nářadí se spalovacím motorem,…
Příklady prací kategorie 3
Výrobní dělník(ce) pracující s elektromechanickým ručním nářadím (např. bruska), pracovníci údržby zeleně, těžba dřeva,…
Příklady prací kategorie 4
Obsluha zařízení produkující značné rázy a vibrace přenášené na tělo, např. drtiče sutí,…
Příklady prací kategorie 3
Svářeči, pracovníci údržby radiovysílačů,…
Příklady prací kategorie 2
Skladník(ce), dělník(ce), uklízečk(a)
Příklady prací kategorie 3
Pracovníci údržby zeleně, těžba dřeva, pásová výroba spojená s manipulací s jednotlivými kusy výrobků, pokladní, zedníci…
Příklady prací kategorie 2
Uklízeč(ka), údržbář(ka), kontroloři,…
Příklady prací kategorie 3
Uklízeč(ka), údržbář(ka), prodavači (lahůdky a obdobné pulty), zedník,…
Příklady prací kategorie 2
Práce venku na slunci,…
Příklady prací kategorie 3
Pekárny, kuchyně, práce u průmyslových pecí,…
Příklady prací kategorie 4
Hutě, slévači,…
Příklady prací kategorie 2
Práce venku v zimě,…
Příklady prací kategorie 3
Práce v mrazících komorách a boxech,…
Viz bod 11, přílohy k vyhlášce č. 432/2003 Sb., úz.
Např. kontroloři kvality, práce za využití noktovizorů, práce v nepřirozeném osvětlení apod.
Viz bod 12, přílohy k vyhlášce č. 432/2003 Sb., úz.
Např. práce pouze v noci, práce u pásů výrobních linek apod.
Příklady prací kategorie 2
Obsluha ČOV, práce v nemocnicích,…
Příklady prací kategorie 3
Práce v nemocnicích na infekčních odděleních, práce v laboratořích, čističi kanalizačních a jiných odpadových zařízení,…
Příklady prací kategorie 4
Práce v nemocnicích na infekčních odděleních, práce v laboratořích…
Viz bod 13, přílohy k vyhlášce č. 432/2003 Sb., úz.
Např. potápěči. Kategorie dle hloubky prací.
Víte, do jaké kategorie je vaše práce zařazena? Napište kategorii a profesi do komentářů níže – díky!
Provázání důchodového systému a rizikovosti práce je zřejmě krok správným směrem. Je třeba si však uvědomit, že současná kategorizace prací má mnoho úskalí a může do budoucna přinést spoustu problémů.
Kategorizace prací nedělá rozdíly mezi velkými a malými zaměstnavateli. Mnoho, zejména těch nejmenší, nebude schopno akceptovat vysoké částky za měření rizikových faktorů. To může mít za následek rozmach tzv. švarcsystému, kdy se zaměstnavatelé toto pokusí obejít tím, že namísto zaměstnance nechají práce vykonávat OSVČ.
Na zaměstnavatele bude zcela jistě vyvíjen velký tlak ze strany zaměstnanců. Doposud kategorizaci téměř nikdo neřešil, ale pokud nově půjde o rozhodující faktor, který určí věk odchodu do důchodu, lze očekávat, že zaměstnanci budou kategorii své práce chtít znát a pokud se jim bude jevit jako příliš nízká, budou chtít vidět výsledky měření faktorů nebo rovnou jejich přeměření. I to sebou může nést nemalé finanční náklady.
Snadno také může docházet k falšování výsledků měření. V praxi by tak mohlo docházet k paradoxům.
Svářeč zaměstnavatele A půjde do důchodu o několik let dříve, než svářeč zaměstnavatele B, přestože jejich práce bude prakticky totožná, vykonávaná za stejných podmínek i rizik. Jen zaměstnavatel A práci zařadil do kategorie 4 a zaměstnavatel B do kategorie 2.
Také je třeba se vypořádat se skutečností, že kategorie práce se může po dobu pracovního poměru měnit a to i dost výrazně. Práce kategorie 4 se může snadno proměnit v práci kategorie 2 a to např. jen proto, že se stávající rizikový stroj nahradí strojem moderním nebo dojde k záměně nebezpečných chemických látek. Je tedy třeba zohlednit i dobu práce v riziku.
Závěrem je třeba si nalít čistého vína. Stále velké množství zaměstnavatelů práce do kategorií nezařadilo. Co bude se zaměstnanci těchto zaměstnavatelů?
 |
 |
