Rakovina plic je jedním z nejzávažnějších plicních onemocnění, které je i v dnešní době stále téměř nevyléčitelné. Rakovina plic může mít mnoho příčin. Jednou z nich může být také nerespektování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tento článek vám přiblíží, hlavní rizika pracovního prostředí, která ve finále mohou vést až ke vzniku rakoviny plic, co to vůbec rakovina plic je, jak poznat příznaky, jaký má průběh a jaké jsou možnosti léčby a zejména, jak se bránit proti jejímu vzniku!
Rakovina plic je nádorovým onemocněním plic. Nádorů může být více typů. Nejčastějším a také tím nejzávažnějším, je tzv. karcinom plic. Pod pojmem rakovina plic se ale může skrývat i celá řada dalších, maligních (zhoubných) plicních nádorů.
Neléčený karcinom plic navíc může často inklinovat k tzv. metastazování, tedy rozšíření se z plic do jiných částí těla. Často do zažívacího ústrojí nebo kostní dřeně.
Příčiny úmrtí nemocných s rakovinou plic jsou různé. Karcinom plic je každopádně velmi agresivní onemocnění. Může usmrtit nemocného buď přímo, zejména tím, že poškodí některé důležité cévy ve svém okolí a způsobí vnitřní vykrvácení nebo natolik poškodí plíce, že se nemocný udusí.
Mezi nepřímé příčiny úmrtí je nutno zařadit celkové vyčerpání a podvýživu. Nemocní trpí silným nechutenstvím a nejsou schopni jíst nebo v sobě udržet potravu. Navíc energii z té trochy potravy, kterou přeci jen sní, odčerpá samotný nádor ke svému růstu. Tím dochází k rychlému váhovému ubýtku. Takto silně podvyživený člověk potom nemusí snést náročnou léčbu.
Nemocní jsou také mnohem více náchylní k nejrůznějším infekcím. Často se tak osudnou může nakonec stát “obyčejná” chřipka. Smrtelné mohou být rovněž metastáze. Zde je to velmi individuální. Záleží, kdy se objeví a na jakém místě.
Mezi hlavní příznaky rakoviny plic patří zejména dušnost, chrapot, kašel, vykašlávání krve, rychlý váhový úbytek, nechutenství, bolesti na hrudi, ale i v jiných částech těla. V pozdějších stádiích se může objevit syndrom horní duté žíly (nádor tlačí na cévu, která odvádí z hlavy krev zpět do srdce a tím dochází ke značnému opuchání obličeje), polykací obtíže (k těm dochází v případě útlaku jícnu nádorem nebo prorůstání nádoru do jícnu).
V prvních fázích vzniku onemocnění jsou příznaky velmi mírné, téměř žádné. K obtížím, které nemocného donutí navštívit lékaře, dochází zpravidla až v pozdějších stádiích, kdy již léčba nemusí být dostatečně účinná.
Pro efektivní léčbu je zásadní včasné odhalení nemoci. To je však poměrně značný problém, protože prvotní příznaky jsou velmi zanedbatelné. Rakovina plic se diagnostikuje zejména pomocí zobrazovacích metod (RTG, CT) a dále bronchoskopickým vyšetřením (včetně odebrání nádorové tkáně) s navazujícím histologickým a cytologickým vyšetřením. Existují však i některé další, moderní metody, jako např. mediastinoskopie či videoasistovaná torakoskopie.
Léčba nemoci je velmi obtížná, zdlouhavá, bolestivá a s nejistým výsledkem. Převážná většina nemocných, umírá do 6 až 12 měsíců od diagnózy. Prvních pět let od diagnózy rakoviny plic přežívá přibližně 5 až 15% nemocných.
I karcinom plic se dále dělí. Hlavními typy karcinomu jsou malobuněčný a nemalobuněčný. Rozlišení je důležité právě pro následnou léčbu. Nemalobuněčný karcinom lze někdy léčit chirurgicky. Malobuněčný se potom léčí především chemoterapií a radioterapií (ozařováním).
Pokud netrpíte vzácnějším, nemalobuněčným nádorem, který je včasně zjištěn, nachází se na vhodném místě a podaří se jej chirurgicky odstranit, pak jsou vaše vyhlídka velmi špatné!
Nemocní, v pozdějších stádiích nemoci, zpravidla trpí nesnesitelnými bolestmi. Jak nádor tlačí na okolní tkáně nebo prorůstá do dalších orgánů. Tyto bolesti je nutno mírnit silnými léky, v posledních fázích tzv. opiáty. Ani ty však nedokáží bolest vždy spolehlivě utlumit. Celkovým vysílením, nesnesitelnými bolestmi a černými vyhlídkami netrpí jen tělo, ale také psychika nemocného. I proto je důležité, poskytnout nemocným dostatečnou psychickou oporu, které může být při léčbě také velmi důležitá.
Nutné je však také podotknout, že léčba rakoviny plic je často velmi destruktivní pro lidský organizmus a zanechává trvalé následky. I v případě, že se podaří nádor zcela eliminovat, pacienti trpí vážnými zdravotními komplikacemi, způsobenými zejména chemoterapií a ozařováním. Mezi tyto negativní dopady patří zejména poškození tkání, dušnost, kašel, nechutenství, bolesti a zvýšené riziko srdečních chorob a některé další.
Příčin vzniku rakoviny plic v pracovním prostředí je mnoho. Některé příčiny navíc nemusejí ihned způsobit vznik rakoviny plic, ale vyvolají jiné onemocnění, které může postupem času zapříčinit právě vznik rakoviny.
Kouření je pravděpodobně nejčastější příčinou vzniku rakoviny plic. Přitom stále velké % zaměstnavatelů toleruje, že zaměstnanci na pracovištích a často i v pracovní době kouří. Moderní zaměstnavatel, kterému záleží na kultuře bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, by měl vynakládat snahu k omezení počtu kuřáků mezi zaměstnanci.
V případě kuřáka je riziko vzniku rakoviny plic přibližně 20x vyšší, než u nekuřáka. S trochou nadsázky se dá říct, že každý kuřák dříve či později onemocní rakovinou plic, pokud dříve nezemře z jiné příčiny.
Je přitom prokázáno, že riziko vzniku rakoviny plic exponenciálně klesá a to již od prvních dnů, kdy kuřák svého zlozvyku zanechá.
Ohledně kouření je také velkým problémem skutečnost, že kuřárny jsou často situovány u vstupů do objektů, kde jsou cigaretovému kouři vystaveni také procházející nekuřáci.
Nutno také podotknout, že všechny druhy kouření, ať již jde o klasické cigarety, doutníky, dýmky nebo moderní elektronické cigarety, zvyšují riziko vzniku rakoviny plic a mnohých dalších závažných onemocnění.
Radon je skrytou hrozbou. Málo se o něm mluví, ale dost se o něm ví. Jde o bezbarvý plyn, bez zápachu. Může se v nebezpečných koncentracích hromadit v uzavřených prostorech objektů a zamořit vnitřní prostředí. Množství radony záleží zejména na složení okolní půdy. I proto vznikla tzv. radonová mapa. Bylo prokázáno, že s každými 100 becquerely/m3 koncentrace radonu se riziko vzniku rakoviny plic zvyšuje o 8–16 %.
V rizikových objektech je proto důležité, provést radonový průzkum a dle jeho výsledků, přijmout adekvátní opatření. Někdy může stačit jen posílit větrání objektu.
Azbest je téměř dokonalý materiál. Pevný, nepropustný, nehořlavý… má však jednu drobnou chybku na kráse. Při zpracování se z něj uvolňují drobná azbestová vlákna, která jsou tak malá, že dokáží vniknout do plicních sklípků, kde se zapíchnou. Tělo se jich nedokáže zbavit. Takto zapíchnuté azbestové vlákno může za 10, 15 nebo i 60 let způsobit vznik rakoviny plic nebo i mnohých dalších onemocnění (azbestóza).
Azbest je v dnešní době pro svou rizikovost zakázaným materiálem. Není však žádnou vzácností, se s ním ve starších objektech dodnes setkat. Azbestové desky, střešní krytiny, potrubí, izolace… použití azbestu bylo opravu masivní a široké.
Jedinou prevencí je striktní respektování zásad BOZP při práci s azbestem, které spočívají zejména:
Dřevěné prachy mohou být také významnou příčinou vzniku rakoviny plic. Zejména prachy z tvrdých dřev, jako je např. dub. V ohrožení mohou být zejména truhláři, ale obecně i další pracovníci, kteří dřevo obrábějí. Mezi nejrizikovější operace patří broušení dřeva, dále pak řezání a v menší míře také vrtání a další třískové operace.
Ochrana je přitom snadná. Při práci používat osobní ochranné pracovní prostředky, především ochranný respirátor nebo jinou, vhodnou ochranu dýchacích cest proti prachu.
Dřevo může obsahovat nejrůznější kontaminanty, které se při obrábění spolu s dřevěným prachem uvolňují do ovzduší a nechráněný zaměstnanec je může vdechnout.
Může jít o pesticidy či herbicidy až po prostředky určené ke konzervaci dřeva. Tyto látky často obsahují prvky jako arsen, chrom, měď, pentachlorofenol a kreosot. Rizikové mohou být také nejrůznější bakterie a plísně ve dřevě. Zejména exkrementy těchto organizmů mohou v plicích působit rakovinotvorně.
Křemenný prach se nachází téměř na každém staveništi. Křemenné materiály jsou obsaženy téměř v každém stavebním materiálu. Pracovníci jsou tak prachu vystaveni při jejich zpracování. Ať už jde o řezání, broušení, míchání či jen sypání nebo zametání. Prach je na staveništi všudypřítomný.
Zaměstnanci prachu nemusejí být vystaveni jen při samotné práci, ale často také, až při převlékání se a “vyprašování” montérek.
Možnosti ochrany jsou v zásadě dvě. Nahradit materiály obsahující oxid křemičitý jinými alternativami, což ne vždy je možné a správné používání kvalitních osobních ochranných pracovních prostředků k ochraně dýchacích cest.
Omezit množství uvolněného prachu a zmírnit expozici může také zkrápění materiálů či balení materiálů nebo uzavírání pracoviště.
Dnes téměř při každé výrobní činnosti, se využívají nebezpečné chemické látky a směsi. Existují takové, které jsou přímo klasifikovány jako karcinogenní, tedy schopné vyvolat rakovinu. Pak je tu ale další velké procento těch, u kterých toto podezření existuje, ale zatím není 100% potvrzeno. A poslední skupinu tvoří látky, u nich není riziko potvrzeno, není ani podezření, ale není ani vyloučeno, že se toto do budoucna neobjeví.
Každý zaměstnanec proto musí dokonale znát rizikovost nebezpečné chemické látky nebo směsi, se kterou pracuje, možné cesty vstupu do lidského organizmu (inhalačně, přes kůži nebo i jinak), a způsob ochrany proti negativnímu působení.
Ideální ochranou proti nebezpečným chemickým látkám a směsím jsou prostředky tzv. kolektivní ochrany, tedy např. centrální odsávání. Pokud již dojde k využití prostředků individuální ochrany, tedy osobních ochranných pracovních prostředků, pak tyto musejí skutečně dostatečně chránit proti konkrétní látce a zaměstnanci je musejí umět správně použití (např. si správně nasadit obličejovou masku, filtr nebo respirátor).
Např. benzín, je označen větou H350, tedy jako látka, která může vyvolat rakovinu. Nafta potom větou H351, tedy látka, u níž existuje podezření na vyvolání rakoviny. I to jsou důvody, proč jsou na každé benzínové pumpě k dispozici alespoň sáčkové rukavice. Přesto dnes a denně vidíte řidiče, kteří tankují bez této ochrany a navíc stojí v těsné blízkosti tankovací pistole a tím i vdechují výpary z pohonných hmot.
Je to neznalost, lenost nebo něco jiného, co tyto řidiče vede k tomu, dobrovolně se vystavovat riziku rakoviny?
Ionizující záření je takové, které dokáže způsobit, že neutrální atomy ozářené hmoty jsou přeměněny na ionty. Ionizující záření může poškodit organické tkáně, způsobovat mutace, nemoc z ozáření nebo vznik rakoviny.
Ionizující záření vzniká:
Nás bude zajímat zejména poslední skupina, tedy umělé ionizující záření.
V praxi se s umělým ionizujícím zářením setkáme zejména v níže uvedených případech:
Většina výše uvedených umělých zdrojů způsobuje jen velmi omezené, minimální kontaminace okolí a při běžném stavu a řádném způsobu použití, nepředstavují tyto zdroje pro osoby prakticky žádné nebezpečí.
Problém nastává v případě nehod, kdy může dojít k zamoření větších ploch pracovišť či celých objektů a zejména, k nadměrné, život ohrožující expozici přítomných osob. Proto je nutno věnovat náležitou péči kontrolám a údržbě těchto zdrojů.
Zvýšené riziko vzniku rakoviny plic hrozí zejména u profesí, které přicházejí do kontaktu
Expozicím často v těchto podmínkách nelze zcela zabránit, proto jediným, skutečně efektivním opatřením je správné používání kvalitních osobních ochranných pracovních prostředků.
Mezi tyto produkty se řadí zejména emise ze spalování uhlí a jiných tuhých paliv, uhelné plyny, černouhelná smůla. Riziku jsou vystaveni zaměstnanci podílející se na výrobě koksu, dále např. kominíci. Ohroženi mohou být ale také automechanici, kteří v malém uzavřeném prostoru opravují nastartované vozidlo, jehož výfukové plyny se v tomto prostoru mohou hromadit. Ve zvýšeném riziku mohou být i kuchaři, kteří obsluhuji gril na uhlí.
Prevence je různá. Zcela ideální je úplně vyloučit zdroj produktů spalování. Tuhá paliva nahradit plynnými. V případě např. automechaniků někdy může postačit provádět práce na jiném vhodném místě a to i vzhledem k větrným podmínkám. U kominíků je jedinou možnou ochrannou správné používání kvalitních osobních ochranných pracovních prostředků k ochraně dýchacích cest.
Výše uvedené zdroje, jsou jen ty nejvíce známé, nejčastější. V praxi ale těchto zdrojů existuje mnohem víc. Rakovina plic může mít rovněž genetický základ. Velkou roli hraje také životospráva jednotlivce. I to jsou důvody, proč rakovinou plic často onemocní i nekuřáci.
Hlavním úkolem zaměstnavatele vždy musí být prevence. V prvé řadě musí dobře poznat rizika prací, které jeho zaměstnanci vykonávají. Rozpoznat a pojmenovat možné zdroje rizik, která mohou způsobit rakovinu plic a přijmout dostatečná opatření proti jejich působení. Velmi důležité je soustavně vzdělávat zaměstnance a vysvětlovat jim rizika a možné důsledky. Rovněž důležité je, striktně trvat na dodržování stanovených opatření a tato kontrolovat. Z porušení vyvozovat jasné důsledky a dát tak na vědomí, že porušování nebude v žádném případě tolerováno.
 |
 |
